Včelákovské doly

Mnoho mužů si ve Včelákově našlo živobytí v dolech a z výdělků z této práce si zde postavili domy pro své rodiny. Ale byla to práce velmi nebezpečná, nikdy nevěděli, zda se z práce vrátí a budou moci být se svými rodinami. Chtěli se před nebezpečím ochránit, postavili tedy na návrší kostel, který pojmenovali po svaté Máří Magdaléně.

Časem byly doly pod Včelákovem čím dál hlubší. Ruda se získávala v sedmi patrech a kopec byl plný temných chodeb a tunelů. Čím hlouběji však horníci pokračovali, tím byla jejich srdce temnější a jejich mluva hrubla každodenní lopotou stejně, jako jejich ruce. Dostali se tou dobou až pod samotný kostel. Aby si zkrátili práci, začali si říkat všelijaké příběhy, které příliš bohabojné nebyly. Když to zaslechla Máří Magdaléna, rozzlobila se a rozpoutala silný liják. Muži, kterým voda začala kapat na hlavu, si však z toho ponaučení nevzali, vedli dál prázdné řeči a Máří Magdalénu dokonce hanlivými slovy nazývali. Až když měli vody po kolena, chtěli z dolů utéci. To už však bylo pozdě. Voda hučela a šplouchala a prudká vlna prohnala se všemi chodbami. Horníci už se nahoru živí nedostali. Upraveno podle: https://www.mashlinecko.cz/_uploads/content/74/omalovanky_hadej_povest.pdf