O zubu mrtvého

Z Vlčnova u Chrudimi vypravili se lidé jednou na svatojiřskou pouť ke Třem Bubnům. Tam bývá v den pouti tuze rušno poblíž starobylého kostelíka, stojícího uprostřed hřbitova. Jak to bývá, držela se chasa cestou pohromadě, hovořili, zpívali, žertovali a škádlili se. A tak si vespolek vybrali za terč posměšků chasníka, který trochu šilhal. Začal se mu jeden jeho z kamarádů posmívat, žerty si z něho tropit, a ostatní po něm. To rozhněvalo šilhavého chasníka a oddělil se od ostatních. Ale ke Třem Bubnům přece šel. Jen po zbytek cesty přemýšlel, jak by se tomu posměváčkovi pomstil.

Když tak ten chasník bloumal po hřbitově u kostelíka, spatřil u jednoho hrobu, kam nedávno předtím byl někdo pohřben, lidský zub. To hrobník vykopal starý hrob pro uložení nové rakve a vykopané kosti, jak se to dělá, svázal do uzlíku a vložil k rakvi do hrobu. Při sbírání kostí vypadl z čelisti zub do trávy a hrobník si toho nevšiml. Šilhavý chasník zub sebral, protože jej právě napadlo, co s ním udělá. Přitočil se za nějakou chvíli k tomu posměváčkovi a potají mu vpustil zub do kapsy kabátu. Těšil se, jak se posměváček podiví a také poleká, až najde v kase zub, který není jeho. Dával schválně pozor, ale jeho oběť po celou dobu do kapsy nesáhla. Došel ten chasník se zubem navečer domů, svlékl kabát i sváteční šaty, obojí pověsil do almary a šel si lehnout. O půlnoci najednou někdo klepe na okno jeho světnice. Chasník se probudil, vyskočil z postele a chvátal k oknu. Ale tam – běda! - vidí v měsíčním světle stát na zahradě postavu v bílém rubáši. Kostlivce, jenž proti němu vztahuje ruku a čelistí hýbe, jakoby cosi povídal. Chasník k smrti vyděšený vskočil zpátky do postele, přehodil peřinu přes hlavu a v úzkostech čekal, co se bude dít. Ale bylo už ticho, nic se nehnulo. Přesto chasník až do rána oči nezamhouřil. Po celý den byl potom všecek schlíplý, na noční zjevení neustále myslil, chodil jako bez duše.

Přišel večer a po něm noc. Chasník dlouho nemohl usnout, a když konečně zdříml, měl spánek tuze nepokojný. A jak přišla půlnoc, rázem jej cosi vzbudilo. A hrůza! - znovu vidí stát, tentokrát přímo u postele, nebožtíka v rubáši. Ten opět vztahoval po chasníkovi kostnatou ruku a prstem druhé ruky na svá ústa ukazoval. Chasník byl jako omámený, strachy se koupal v potu. Zabořil hlavu do podušky, peřinu si přes ni přetáhl a třásl se, co nastane. Když delší chvíli nic nezaslechl, odvážil se vyhlédnout zpod peřiny, nikoho ale nespatřil. Ale opět bylo po spaní.

Když chasník ráno vstal, vyhlížel jako po těžké nemoci. Kruhy pod očima, bledý jako stěna, nohy pod ním podklesávaly. Při snídani si všichni povšimli, jak hrozně vypadá, a ptali se, co mu je, leč chasník neřekl, nesvěřil se. Za nějakou chvíli potom otvíral vrata, aby mohl vyjet s povozem na pole, a tu jde zrovna okolo ten šilhavý filuta. Už se nehněval pro to škádlení na pouti a upřímně se zhrozil toho, jak jeho kamarád vypadá. Vzal jej stranou a doléhal na něho, ať mu poví, co jej souží. A tu konečně se kamarád rozhodl svěřit se mu se svým nočním trápením. Šilhavý chasník se zarazil, přemýšlel chvilku a potom se otázal:

„Nenašels nic v kabátě kabátu, když jsi přišel v neděli z pouti domů?“ Kamarád nechápavě zavrtěl hlavou. A tu mu ten šilhavý popravdě pověděl, co mu provedl na hřbitově za ty všechny posměšky a řekl nakonec:

„Tak to ty máš jistě zub ještě v kapse. A já slýchal povídat, že si mrtví chodí pro to, co jim někdo vzal. Nezbude než ten zub vrátit zpátky na hřbitov. Ale jak se to má udělat, to nevím. Ale počkej – o výměnkáři z horního konce se vypráví, že zná leccos, co jiní ne. Já se ho zeptám, on snad poradí a já ti hned dám vědět!“

Tak se kamarádi nakonec rozešli v dobrém. Ztrápený chasník opravdu našel v kapse ten nešťastný zub a jeho šilhavý kamarád ještě před polednem přiběhl s radou od starého výměnkáře.

A podle ní se chasník také zařídil. Večer, sotva se setmělo, vsedl na koně a jel ke Třem Bubnům. Když byl skoro u hřbitova, obrátil koně a přiměl jej pozpátku postupovat až ke hřbitovní zdi. Pak vzal zub, přehodil jej přes hlavu za hřbitovní zeď, pobodl koně a tryskem uháněl k Vlčnovu. Tu noc už chasník spal celkem dobře a udobřený mrtvý se mu již víckrát neukázal.