O hostovlické zvoničce

Za veliké vojny přitáhlo do Hostovlic nepřátelské vojsko. Rekvírovalo či spíše rabovalo mouku, brambory, obilí, seno, oves, hovězí dobytek i koně. Ve vsi bylo velké zděšení. Lidé prchali do okolí, aby se schovali před vojskem. Čas všechno zmírní. U Hrušků na milou Hnědku zapomněli. Vždyť tomu bylo již několik let!

Jednou v noci se panímáma probudí a povídá:

Táto, jdi se podívat ven, něco tam bouchá! Snad se k nám nedobývají zloději?" Pantáta vyskočil z postele, vzal do ruky notnou sukovici, vyšel na zápraží a zvolal:

Kdo je tam?"

Nikdo se neozýval. I zeptal se ještě jednou, a tu náhle před vraty zařičel kůň. Sedlák otevřel vrata. Do dvara vběhla kobyla a zamířila rovnou ke stáji.

Teprve tam ji pantáta poznal. Byla to opravdu Hnědka. Měla na sobě krásné řemení a pod sedlem měšec peněz, samé zlaťáky. Nejspíše důstojník, který na ní jezdil, padl ve válce, a milá Hnědka se rozběhla rovnou k domovu.

U Hrušků měli radost, že se jim Hnědka vrátila, ale zlaťáčky si nenechali. Pantáta za ně dal postavit pěknou zvoničku. Podnes tam stojí.