Křenecká čarodějka

Před léty žila ve Křenku bába kořenářka. Lidé k ní často chodívali pro pomoc, když je něco nebo jejich dobytek bolelo a protože její lektvary pomáhaly, samozřejmě věřili, že bába kořenářka čaruje.

A ta této pověsti vydatně napomáhala. Častokrát chodívala o půlnoci do lesa pro léčivé bylinky, které pak sušila na zahradě. Měla také "verbář", knihu, kde jsou zapsány různé rady a kouzelná zaříkávadla, do které se nesměl nikdo, ani její muž, nikdy podívat.

Její muž se rád napil. Když přišel jednou pozdě z hospody, bába už spala na peci. Muž si rozsvítil a viděl knihu, kterou bába před každým ukrývala, ležet na stole. V ospalosti asi na verbář zapomněla. A tu muž v opilosti provedl to, co by se jinak nikdy neodvážil.

Vzal knihu, otevřel ji a začal hlasitě čísti v domnění, že bábu probudí a poškádlí. Ale zatím, jakmile začal číst, hrnuly se na dvorek i do světnice podivné pokřivené kostnaté postavy, s kopyty, rohy, dlouhými ocasy, které se hrozivě tázaly, co si přeje, když je volá.

Vyděšený muž nemohl ze sebe dostat ani slova. Stál bez hlesu u stolu a krve by se v něm nedořezal. Dokonce i rázem vystřízlivěl.

Příšery začaly sténat a hlomozit. Do kostnatých pařátů braly vše, co jim do cesty přišlo, zle řádily a snad by prý byly stavení na kusy rozebraly. Ale hřmotem probudily bábu.

Vyskočila, vytrhla muži knihu, obrátila několik listů, četla a četla a čerti a ostatní příšery jak přišli, tak zmizeli. Co si pak manžel vyslechl darmo mluvit.

Opilec prý otevřel knihu zrovna na místě, kde čtoucí přivolává pekelné mocnosti na pomoc. Na stavení zůstaly po nich zřetelné trhliny, na které se druhého dne i z okolních vesnic chodili lidé dívat.