Vejrychova smrt

Vejrych zemřel v létě roku 1660 a jak bylo zvykem byla rakev s jeho tělem uložena v svátečních sametových šatech a další parádě hodné hejtmana ve sklepě po tři dny, kde měl být hlídán.

Ještě než se tak stalo šla služebná ze dvora do sklepa pro vodu, kde byla také studna. Zahleděla se na mrtvého pána a hlavou ji probleskla myšlenka, že všechno to bohatství co má na sobě zakopou do země a nikdo již z něj nebude mít užitek. I sebrala vzácný zlatý prsten a chtěla kvapně ze sklepa utéci. Náhle plamen svíce zaprskala a jakoby ze záhrobí se ozval hluboký hlas: „Zlodějko, vrať mi prsten!“ Vyjekla, sáhla za živůtek a spěšně hodila prsten zpět do rakve. Na vodu zapomněla, jen už aby byla ve světnici.

Navečer přišlo na řadu hlídání. První noc držela stráž děvečka. Kolem jedenácté hodiny večerní na pár minut usnula a když se probudila byla rakev prázdná. S jekotem vyběhla ze sklepa a všichni prohledali celý dům. Vejrycha nikde nenašli. Ráno pacholek, který šel zhášet svíce našel jeho tělo v rakvi jako by se nic nedělo.

Druhý den hlídal vysloužilý voják - čeledín Jakub, který tvrdil, že se nebojí ani čerta. Ale i on k ránu zdřímnul a tělo zmizelo. Kdy se až za denního světla všichni do sklepa vrátili, tělo opět leželo na svém místě.

Třetí noc po několika korbelích piva na odvahu opět hlídal Jakub. Scénář se opět opakoval - neuhlídal a k ránu bylo tělo opět v rakvi.