O černokněžníku Kristopherovi zakletém v hromovém balvanu

Jedna stará povět vypráví o hromovém balvanu, který leží ve svahu Venušiny sopky a ve svém kamenném srdci skrývá touhu po pomstě. Jeho příběh začal před mnoha staletími, kdy černý mág Kristopher z nedaleké vsi Meziny vyvolával duchy hromu a blesku, sídlící v nitru sopky. Místní lidé tvrdili, že v čase Kristopherova čarování se hora otřásala, zjejího vrcholu stoupal hustý kouř a okolní krajinu křižovaly ohnivé blesky. Nikdo neměl odvahu se k hoře přiblížit, aby spoutal zlé síly a postavil se tváří v tvář černokněžníkovi. Až jednou se v kraji objevil starý tulák, který na své dlouhé cestě světem poznal lecjaká kouzla a zaříkávání. Počkal, až vyjde šestý úplněk – tehdy hory na jednu noc ožívají a mocnosti přebývající v jejich lůně se probouzí z věčného spánku. Právě tehdy se také vydal k vrcholu sopky zlověstný čaroděj s hromovým kamenem v levé ruce a zlatým šípem v ruce pravé. Tulák tiše Kristophera sledoval až k samému vrcholu hory, tam se ukryl v houští a pozoroval, jak černý mág zabodnul svůj šíp do země a počal kreslit kolem kruh, který neuzavřel, aby mohl komunikovat se zlými duchy. Po chvíli se ozvalo ohromné burácení, Kristopher z kruhu zmizel a namísto něj se objevil velký, doruda rozpálený kámen. Z kamene šlehaly na všechny strany ohnivé blesky a po chvíli se vše zahalilo do čpavého dýmu. Vtom vyskočil tulák ze svého úkrytu a hodil na žhavý balvan lahvičku naplněnou krví káněte. Hora se otřásla a hluboce vzdechla, vzduch se vyčistil a nastalo ticho. Černý mág zůstal navěky zaklet v onom kameni, který dodnes leží na svahu Venušiny sopky a čeká, až někdo nad ním vysloví magickou formuli, která opět přivede k životu zlé síly spoutané věčným spánkem v nejhlubším nitru sopky. Naštěstí už dnes nikdo tato slova nezná, a tak se Venušina sopka nijak neliší svým klidem od ostatních kopců v okolí.