Krutý purkrabí

Když se na Plumlově stavěl nový zámek, bylo potřeba mnoho dělníků. Na pracovníky dohlížel purkrabí, který byl velmi krutý a nelidský. Ke stavitelům a poddaným se choval bezohledně a vymýšlel jim stále těžší práci. Například je nutil, aby těžké kameny nosili do kopce na vlastních zádech, protože podle něj bylo zbytečné používat koně. Lidé se při takové práci vyčerpávali a mnozí z nich dokonce zemřeli. Purkrabího proto lidé nenáviděli a proklínali. Přáli mu, aby po smrti nikdy nenašel klid. Když purkrabí zemřel, začaly se na cestách kolem Plumlovského zámku dít podivné věci. Lidé začali vídat kočár tažený ohnivými koňmi, který se rychle proháněl po cestě k zámku. Kočár se však neobjevoval pouze na jediné cestě. Lidé ho spatřili také na jiných cestách v okolí a dokonce i na Drahansku. Ti, kteří jej zahlédli, vyprávěli, že v kočáře sedí samotný zemřelý purkrabí. Vypadalo to, jako by ani po smrti neměl pokoj a stále spěchal na kontrolu stavby zámku, nad níž kdysi tak krutě dohlížel. Protože navíc zámek nebyl nikdy dokončen přesně podle původního velkolepého záměru, pověst říká, že se kočár s krutým purkrabím může na cestách objevit dodnes.