Perlový vodníček z Vltavy

Dnes se to již moc neví, ale v chladných vodách Vltavy dříve žily perlorodky říční (Margaritifera margaritifera). Vltavské perly byly tak skvostné, že svou čistotou a leskem mnohdy konkurovaly i těm mořským. Jejich lov byl však přísně regulovaný a mohl probíhat výhradně na základě panského povolení – v Krumlově patřilo toto právo rodině Wolfů. Samo sebou, jak už to tak bývá, nebyli zdaleka jediní, kdo po třpytivém pokladu toužil. Sem tam si nějaký chudák tajně zapytlačil. Zatímco rodina Wolfů žádala o glejt vrchnost a nejspíše ji nešidila, černý lovec měl na břehu zcela jinou instanci. O povolení totiž musel poprosit místního vodníka, kterému nikdo neřekl jinak než "Perlový mužíček". Byl to podivný rázovitý tvoreček oděný do krásné zelené kazajky, která byla celá posetá spoustou duhových perliček. Ty se na něm blýskaly tak oslnivě, až z toho přecházel zrak. Pravidla byla jasná: kdo se vodníka předem nedovolil, toho stihla krutá nemilost. Pytlákům se pak neustále děly samé nepříjemnosti. Tu nešťastník uklouznul a spadnul rovnou do ledové vody, jindy v řece nenašel vůbec nic, nebo sice úlovek měl, ale perlorodku nebyl schopen otevřít. A když už měl to štěstí a vzácnou perlu přece jen získal, záhadným způsobem ji kdesi ztratil dřív, než ji stačil prodat. S Vltavou a jejím strážci si zkrátka nikdo zahrávat nemohl.