O obrovi

Stejně jako mnoho jiných hradů i Blansko se postupem času proměnilo v tesknou zříceninu. Stalo se tenkrát, že se na opuš těném hradě usídlil obr. Nejdříve lidem nijak neškodil, jen v noci se krajem rozléhalo obrovo chrápání. Ale netrvalo dlouho, hromotluk se na hradě začal nudit, a proto tropil různé nezbednosti. Kradl hospodářům hrozny, lámal stromky a strašil děti. Později si udělal z mladého stromku prak a vrhal malé i velké kameny až do Ústí. Celé dny se bavil tím, jak se lidé zlobí, když jim kámen skončí v talíři, yyplaší koně v horším případě spadne někomu na nohu. Mnohem vice se však lidé čertili, když do města vlétl velký balvan, který zbořil vše na místě, kam dopadl.

Nastal sychravý podzim, když obr náhle těžce ochořel. Nemoc ho sužovala již dlouhé dny a právě tehdy mu čarodějnice z Doubravské hory Poradila, aby se koupal v řece, na místě, kde se Bílina vlévá do Labe. Obra rada rozveselila jen nakrátko. Bilina se totiž vlévá do Labe právě v Usti. Obr se bál k Ústí jenom přiblížit, ale nemoc ho trápila stále víc a víc, a tak se jednoho dne do města přece jen vydal.

Lidé obra k jeho velké radosti nevyhnali a byli svolní s tím, že se bude koupat v řece, když se každý den před klekáním vrátí na Blansko. Chorý obr se zprvu opravdu vracel záhy na hrad, ale jen co se mu ulevilo, začal plašit ryby, potápěl lodky a tropil i jiné kousky. Lidé se proto rozhněvali a smluvili se, že se obrovi pomstí. Blížilo se kuropění, když se lidé začali scházet u řeky a vyčkávali příchodu obra v úkrytu. Celý den strávili scho yani a večer nařídili zvonit klekání o hodinu dříve. Jakmile zaslechl obr zvony, polekal se a chtěl rychle zmizet. Jeho snaha byla marná, když se vynořil z vody, Ústečtí se na něj vrhli s cepy a palicemi, a než zvony přestaly bít, utloukli obra k smrti. Tak se zlomyslného obra zbavili navždy a od těch dob se Blansku všichni obři vyhýbali velkým obloukem.