Švédský mostek v Chomoutově

Chomoutov je nejsevernější městskou částí Olomouce. Ves byla založena v ohybu řeky Moravy, v místě kde byl snadný přechod přes řeku, je známa již v listině z r. 1078.

Jednou zrána se po celém Chomoutově rozkřiklo: "Švédské vojsko táhne k dědině!" Všichni věděli, co to znamená. Jak vojáci přijdou, všecko si vezmou. Komory, sýpky, stáje, chlívy, nic ani lidé nejsou před nimi v bezpečí. Ze všech se stanou žebráci. Kdyby měli víc času, pak by stačili majetek zakopat do země nebo zazdít a dobytek odvést do lesa. Ale Švédové prý už stojí skoro za humny a za chvíli budou tady. Když první švédští jezdci dorazili k tomu mostku, co vedl přes rameno řeky Moravy, čekali už na ně sousedi z Chomoutová s vozy. A na nich měli velikánské hrnce a každý hrnec byl plný kaše, pěkně posypané perníkem. Všichni hned vojáky zdravili a pobízeli je, ať si berou a ať jen jedí, co jim hrdlo ráčí. Ta kaše zachránila Chomoutoví Švédové se nedali dvakrát nutit. Měli hlad, však pochodovali už několiknáct hodin, a pořád bez odpočinku a bez jídla. A tady na ně čekala voňavá kaše, jen se do ní pustit. S chutí se dali do jídla, jenže jejda, z hrnců se kouřilo a kaše pálila na jazyku jak oheň. Na každou lžíci museli třikrát fouknout, než ji polkli. Víc než hodinu to trvalo, než se najedli a než se vydali dál. Vtrhli do Chomoutová, prohledali chalupu vedle chalupy, co by kde sebrali — ale nikde nic. Zatímco se krmili tou kaší, Chomoutovští doma všecko poschovávali, zakopali a dobytek zahnali do lesa. Horká kaše zachránila jejich majetky. Tomu mostku, kde se Švédi tou horkou kaší sytili, se potom po tři sta roků říkalo Švédský mostek.

Jinak třicetiletá válka způsobila Chomoutovu značné škody, takže v osadě zůstaly v r.1657 jen 2 chalupníci a 7 domkařů bez pole.