O ohnivých ženuškách

O rozcestí, které se nazývá Pod Líchou, se povídá, že v jeho blízkosti je možno spatřit ohnivé ženušky. Je to prý jediné místo, kde se v celém širém pohádkovém světě zjevují a už v prastarých pověstech se vypráví. že za tmavých nocí zde probleskují mezi stromy a zvou poutníky do svých teplých náručí. Kdo neodolá jejich vábení, shoří jako troud v žáru přičarované lásky. Jedinou obranou pro ty, kteří se po setmění vydají do těchto míst, je rozdrcená dobromysl či trocha smrkové smoly. Jejich vůně totiž těm, jejichž tělo je živé a oko mrtvé, bere sílu a kouzelnou moc hřejivých náručí. Mnoho dní a nocí se potom krajem rozléhá jejich marné volání, které zní jako skučení větru. Také se traduje, že na tomto rozcestí se má člověk zastavit, zavřít oči a představit si tvář toho, koho má rád, protože ten ho potom nikdy neopustí.