O dubu "Na Klínku"

Při cestě z Kařeza do Kařízku na Zbirovsku stojí nedaleko vsi starý dub, říkají v těch místech „Na klínku“. Je to dub chlapík rozložitých větví křivolakých, už pár set let přehnalo se nad jeho korunou. Pod dubem leskne se hladinka studánky. Voda je v ní dobrá, však tam také rádi ze vsi chodí pro vodu. Ale odedávna báli se lidé chodit ke studánce pod dubem za soumraku nebo dokonce v noci. Říkali, že tam přebývají „bílé panny“. To byly bytosti nadpřirozené, štíhlého těla, ladných lící, po ramenou splývaly jim dlouhé vlasy, jako zlato se lesknoucí. To že si je divnou mastí mazávaly. Ty bílé panny zjevovaly se pod dubem za soumraku a lákaly k sobě mladé lidi. A koho přivábily, toho do smrti utancovaly. Potom prý těm ubožákům oči vyloupaly a z těch očí dělaly mast na své vlasy, které se po ní tak zázračně leskly. Dávno tomu, kdy ty panny u studánky Na klínku přebývaly. Stalo se asi před sto lety, že se jednou bouřka strhla veliká v té krajině a blesk uhodil do dubu nad studánkou, zničil útočiště bílých panen. Ty snad při tom také zahynuly, snad se odstěhovaly jinam — jisto je, že se v těch místech už nikdy nezjevily. Ale přesto lidé dodnes bojí se v noci jíti podle studánky, která tam pod dubem dosud se leskne.