Jak se Sámové ukryli pod zemí

Příběhy z tohoto světa pojednávají často také o boji sámských bojovníků či lovců s loupežně nebo válečně naladěnými ruskými Čudy (odvěcí nepřátelé). Za starých časů, když v Norsku řádili Čudové, mívali lidé podzemní chýše, kam v obavě z Čudů prchali. Tehdy se Čudové potulovali všude a lidé měli v podzemních chýších vše, co potřebovali k rozdělání ohně a přípravě jídla (oheň však kvůli kouři zapalovali jen v noci, kdy nesvítil měsíc). Když jednou přišla banda Čudů, schovali se Sámové do podzemních chýší, kde si v noci vařili lososa. Jeden Čud zůstal pozadu, aby vykonal potřebu, když zrovna nějaká holka v podzemní chýši vykřikla finsky:

„Kde je rybí polívka?“

A někdo jí v té chýši finsky odpověděl:

„Polívka je ve druhé chýši.“

Zmíněný Čud to uslyšel, zapíchl hůl do sněhu coby označení místa a běžel za ostatními. Jeden Sáma zrovna vylezl z podzemní chýše, a když zjistil, co se děje, počkal, až Čud zmizí za kopcem, vzal jeho hůl a odnesl ji v jeho stopách daleko od podzemních chýší, kde ji zapíchl do sněhu. Čudové se vrátili, našli hůl, odhrnuli sníh a začali hrabat do země, jenže vyhrabali jen spoustu zmrzlé hlíny… A tak dostali na svého druha vztek a zabili ho, přesvědčeni, že jim lhal, hodili ho do vyhrabané díry a pokračovali dál původním směrem. Tak se z muže, jenž přemístil hůl, stal hrdina.