Tajemný forman

Seděli jednou ve statku na kraji vesnice v Muckově u večeře. Bylo na podzim, už tma, vrata byla zavřena. Tu najednou zaslechli domácí ze silnice rachot nějakého těžkého vozu, a poznali po chvilce, že se zastavil před statkem. Vrzla vrátka a těžké kroky se ozvaly. Pes venku u boudy štěkal zběsile. Sedlák vstal honem od stolu a vyšel ze sednice. V tom už vchází do stavení nějaký člověk vysoké postavy, ramenatý, s bičem v ruce. Byl to forman, takový, jací tehda vlastními těžkými povozy dopravovali zboží.

„Dobrý večer," pozdravil forman sedláka. „Pěkně vás prosím, pantáto, nechte mě tu dnes noclehem! V hospodě už místa nemají, tam přenocuje dnes plno kramářů."

Formani byli spolehliví lidé. To sedlák věděl a povídá: „No, tak si tedy, člověče, zavezte vůz pod kolnu, a sám si můžete lehnout u nás v sednici. Dáme vám prostěradlo na slámu. Nemusíte se nic bát, že vám někdo něco z vozu vezme, pouštíme na noc hafana ze řetězu, a ten by každého cizího roztrhal, kdo by se odvážil na dvůr."

Ale forman prosil, ať ho nechá sedlák přespat ve stodole, že je přece radši, je-li blíž u vozu. „A potom," dodal forman, „v sednici bych vás v noci rušil. Stala se mí dnes taková věc: Měl jsem na voze ještě jedno kolo, zásobní, špatně bylo asi přivázáno, ztratil jsem je. Ale ten, kdo je našel, přijde mi je o půlnoci vrátit. Ten by vás nadarmo budil."

Sedlákovi byla ta řeč divná, ale neříkal o tom nic a dovolil formanovi do stodoly. Ten si potom otevřel vrata, zavezl vůz pod kolnu, vypřáhl koně, zavedl je do stáje, kde je nakrmil, pacholek jim přinesl vodu, aby se napili. Potom si šel forman lehnout do stodoly, sedlák pustil psa ze řetězu, a za chvíli bylo ve statku ticho. Všecko spalo. Jenom sedlák bděl. Nešla mu z hlavy formanova řeč, chtěl vědět, kdo a jak to ztracené kolo vrátí. Posadil se ve světnici potmě k oknu, díval se na dvůr a čekal, co bude. Přemáhal spaní, jak mohl a dočkal se konečně půlnoci.

Na kostelní věži začaly bít hodiny. Sotva dotloukly, vidí sedlák, že, kde se vzal, tu se vzal, jde po dvoře ke stodole člověk, kutálí kolo od vozu. Divné bylo, pes ani nezaštěkal. Tu ten člověk nedaleko od stodoly se zastavil, zvedl kolo a prásk! hodil je tak prudce do zavřených vrat stodoly, až je rozrazil. Na sedláka padla taková hrůza, že utekl do přístěnku a zalezl do postele.

Ráno se sedlák probudí, už je den. Dívá se na dvůr ke stodole, ale na vratech nic nevidí. Formanský vůz už pod kolnou nestojí. Jde sedlák ke stodole, vskutku, vrata jsou celá. Na dvoře hlásil sedlákovi pacholek, že ten forman vyjel časně, přede dnem. Už ho nikdy ve vsi nespatřili.