Postoloprty

Málokdo může říci, že by byl osud Postoloprtům nakloněn, at již jde o klášter, zámek nebo pouhé jméno. Už tenkrát, když tu stával dřevěný hrad Drahús, bylo to místo nešťastné, neboť právě sem klade báj nejúkladnější a nejhanebnější čin dáv ných časů: tady totiž malý lucký kníže Zbislav zahynul pod Durynkovou sekyrou...

Dál už hovoří jen historie, třeba se pověst svého práva ještě nevzdává. Neboť zatímco zde byl skutečně na počátku 12. století založen benediktin ský klášter, latinsky zvaný Porta Apostolorum, tedy Brána apoštolská, od čehož prý vzniklo české Postoloprty, jak se většina badatelů domnívá, vypravuje bájivý kronikář Václav Hájek z Libočan něco docela jiného: že už v roce 764 tady jakýsi švec postoly prtoval, to jest opravoval lýkové střevíce, tedy škorně. A od toho povědění prý dáno jméno hradu Postoloprty.

Aby nakonec byla věc ještė zamotanější, dokládá učenec z 19. století skutečnost právě opačnou: ves Postoloprty stála podle kroniky dřív než klášter, a tedy i latinské Porta Apostolorum vzniklo z názvu českého....

Podivný název však nedal ani dříve mnohým spát. Aby byl totiž ještě podivnější, a tentokrát i hodně k smíchu, víme, že v 15. stoleti se také ří Kalo Kostoloprt a Kostelprt. Taková legrace nebyla po chuti samotnému cí sari Rudolfovi, a tak přísným listem ze dne 27. záři 1600 nařídil, aby se městečko nazývalo pouze Postoloprty.

Húře než názvu se však přece jen vedlo postoloprtskému klášteru a zámku.

Když totiž Lounšti, Zatečtí a Slánští táhli léta Páně 1420 na pomoc hu sitské Praze, vedla jejich cesta právě kolem kláštera, tenkrát bohatého a slavného svou knihovnou i archivem. Posádka se husitům nebránila a by lo jí povoleno odejít, avšak kdosi ze Žateckých přece jen svévolně založil oheň a všechno se v popel obrátilo. Někteří husité prý toho nerozvážného činu litovali, vzpominá smutně dějepisec....

Naopak docela právem podnikl rozezlený selský lid útok na nový postoloprtský zámek v roce 1619. Začátkem 17. stoleti připadlo totiž celé panství Štefanu Jiřímu Šternberkovi, kterému už nestačila stará tvrz a chtěje nové sídlo postavit co nejrychleji, zle týral sedláky robotou. A když navíc přišlo do kraje Mansfeldovo vojsko, aby pálilo a loupilo, prostí lide už takové utrpení snášet nemohli. V prosinci vojáky přepadli, čtyři sta jich pobili a zároveň zaútočili na zámek. Dobyli ho bez nesnází, ale nenáviděného Šternberka tu nenašli, poněvadž se krátce předtím stačil odstěhovat do Loun, kde byl v bezpečí. A tak alespoň vyházeli a zapálili na nádvoří, co se dalo, včetně oken i dveří - a novou zámeckou budovu zle poškodili.