Hrabě z olšinského mlýna

Budou tonu téměř tři století, když se v Olšinkách odvíjel milostný příběh s tragickým koncem. Majitelka svádovského panství Marie Anna se v roce 1694 provdala za Giovanniho Gastona, vévodu toskánského a posledního potomka významného italského rodu Medicejských. Mladý vévoda se rád potuloval po panství a při jedné procházce nad Olšinkami došel unaven k osamělému mlýnu, který tu vesele klapal. Jeho zájem se ihned soustředil na neobyčejně krásnou mlynářovu dceru, která ho okouzlila nejen zjevem, ale i lahodným zpěvem. Často za ní přicházel a dlel po jejím boku.

Z milostného a důvěrného vztahu se dívce narodil synek. Vévoda byl dojat, že má potomka, ale když se o tom dozvěděla vévodova choť na svádovském zámku, začala připravovat pomstu. Později, když byl klučina větší, procházela se prý s ním mladá maminka v lese pod Ostrým. Z houštiny náhle třeskly výstřely, které ženu těžce zranily na prsou. Zanedlouho skonala v nedaleké myslivně Sedlo, ale synek vyvázl bez úhony. Vévoda byl touto tragedií nesmírně zdrcen a vytušil, kdo jí zosnoval. Mrtvou ženu nechal pohřbít v kostele sv. Jakuba Většího ve Svádově. Vévoda pak ještě v roce 1706 opustil svádovské panství a vrátil se zpět do rodné Itálie. S sebou vzal svého synka, nechal ho vychovat, dal mu jméno i titul „Conte di Melino"- hrabě ze mlýna. Příslušníci tohoto italského rodu se nestyděli za svůj původ, i když jejich pramáti byla pouze pohledná mlynářova dcera.