O ledečských vodnících V.

Tok řeky Sázavy je v městě Ledči spoután dvěma jezy. U každého z nich býval kdysi mlýn. Říkalo se jim Horní a Dolní. Oba páni otcové se však v lásce příliš neměli, i když bylo pro oba klepáče práce naž nad hlavu. Ale jak se říká:dva kohouti se na jednom smetišti nesnesou.

Snad to bylo i pro to, že mlynář z Dolního mlýna podezříval stále pana otce z Horního mlýna, že mu škodí, kde může. A opravdu tomu mnoho věcí nasvědčovalo. Jednou měl na mlýnském kole vody málo, jindy jí bylo moc, stavidla byla občas poškozena a dokonce i uvnitř ve mlýně bývalo často nářadí zpřeházené a mouka a obilí vysypané.

Mlynář láteřil, hlídal on, jeho žena i celá chasa, a přece neuhlídala. Zlomyslností stále přibývalo a pak dokonce neuplynula jediná noc, aby se v Dolním mlýně něco nestalo. Několikrát se i mlýnské kolo uprostřed největšího chvatu při mletí zastavilo, a ne a ne s ním pohnout, ač vody bylo právě dost. A přece nebyla zjištěna žádná závada. Po chvíli se pak kolo zase samo od sebe dalo do pohybu.

Teprve tehdy všichni ve mlýně poznali, že mlynáři z Horního mlýna křivdili. Pochopili, že podobné zlomyslnosti nedělá nikdo jiný než vodník. Při činu jej však nebylo možno přistihnout, ač po něm všichni pásli, jak mohli.

Až jednou se milý vodník přece jenom spálil a doplatil na svou přílišnou zvědavost.

Stalo se tak po žních, uprostřed největšího mletí. Porouchala se lopatka u mlýnského kola a bylo nutno závadu ihned opravit, aby se práce příliš nezdržela. Do mlýna přišel místní tesař Jelínek, aby provedl nutnou opravu hned v noci s mládkem a krajánkem, který ve mlýně právě vypomáhal.

Když si připravili vše potřebné a začali s prací, tu kde se vzal, objevil se u nich malý mužíček v zeleném fráčku. Nejprve jen tak zvědavě pokukoval, ale když si ho na krajánkův pokyn nikdo nevšímal, přestala ho jejich práce zajímat, a pustil se do obvyklého řádění ve mlýnici. Když muži viděli, že už je vodník dost daleko od vody, naráz vyskočili a nezvaného hosta spoutali provazem z lýka. Položili ho do sucha na pec a krajánek v ní zatopil. Potom se vrátili ke své práci.

Zprvu byl mužíček z ticha, ale už po chvíli začal naříkat a prosit aspoň o lžičku vody. Sliboval hory doly, ale nikdo si ho nevšímal. Teprve když myslili, že vodník je už dost vytrestán, uvolnili mu provaz a pustili ho na svobodu. Ale dřív musel slíbit, že již nikdy do mlýna nepřijde a nikomu škodit nebude.

A opravdu od těch dob se vodník ve mlýně neukázal a ledečtí mlynáři se zase smířili.