o chytré Kristýně z Cvilína

Kdysi dávno sloužila v jedné hospodě pod Cvilínem mladá šenkýřka jménem Kristýna. Jednoho dne přišel do hospody bohatý kupec Jonáš, který doprovázel svou čerstvě provdanou dceru na cestě do Opavy. Hosté v hospodě si při veselém posezení začali vyprávět o starém hradě Cvilíně (Šelenburku). Povídali si, že v opuštěných hradních zdech straší a že se tam v noci nikdo neodváží chodit. Kristýna se jejich řečem smála a řekla, že se nebojí. Aby dokázala svou odvahu, prohlásila: „U hradu roste jeřáb. Já tam v noci půjdu a přinesu vám odtud větvičku, abyste věřili, že jsem tam opravdu byla.“ Když se setmělo, vydala se Kristýna sama ke zřícenině. Tma byla hustá a kolem hradu panovalo podivné ticho. Došla až k jeřábu a natáhla ruku pro větvičku. Vtom se jí ale smekla noha. V té chvíli prý všechna světla v okolí náhle zhasla a kolem ní se ozvaly tajemné zvuky. Kristýna se lekla a dala se na útěk. Když běžela zpátky, uslyšela za sebou dusot koní, jako by ji někdo pronásledoval. Dostala strach, schovala se v křoví a čekala, až neznámé nebezpečí pomine. Když se později vrátila do hospody, už se nikomu nesmála. Všichni uvěřili, že na Cvilíně se opravdu děje něco tajemného.