Obávaný loupežník Kronl z Milhostova

Ve středověku řádil v kraji kolem Podhory loupežnícký vůdce KRONL (nářečně "Graunl", "Gaunl" až po "gauner"), podobný bavorskému loupežníkovi "Hiaslovi". Pocházel z Kronova mlýna u Milhostova v údolí Jilmového potoka pod vrchem Podhorou.

Bylo to v dobách, kdy se lesy táhly do dálek a Podhorní les s Císařským lesem tvořily ještě jeden celek. Jeho kumpáni přeměnili krajinu v nejistý, nebezpečný kout země.

V lesích měl Kronl četné skrýše a doupata, v nichž ukrýval kořist, ale i sebe a svou sebranku. Loupeživý KRONL přepadal kupce na cestách, ale loupil i přímo ve vsích a jeho čeládka byla postrachem celého okolí. Jednou s 25 muži, převlečenými za doprovod bohatého kupce, kterým byl KRONL sám, přijel v kočáře do kláštera Teplá. Byl přátelský přijat a pohoštěn u klášterní tabule. Zatímco KRONL seděl s mnichy, jeho muži mezitím vykrádali klášter, vynášeli zlaté předměty a když byli hotovi, dali mu tajné znamení. KRONL vstal, představil se, kdo skutečně je, a zmizel i se svými kumpány i s lupem, který odváželi na povozech.

Jednou v noci ukradl pístovskému faráři koně a ráno na vratech bylo napsáno "Bauern und Pfaffen haben gut lachen, ich bin ein armer Dieb, muss schauen was ich krieg" (Sedláci a kněží se zasmějí -jsem jen chudý zloděj, musím brát, co vidím.) Také mnichovskou faru vykradl a faráři napsal na vrata: "Pfarrergut ist Raffengut, alls ein in mein Raubehut." (Farní majetek je nahrabaný majetek, vše jedno v mé loupežnické chýši.)

Zrádce strašlivě, krutě trestal. Mlýnského pacholka potrestal tak, že ho za nohy pověsil, hlavou do mraveniště. Poslední přepadení provedl ve Vysočanech, byl tu však chycen, odvezen v poutech do Teplé a tam přišel o hlavu.

Ukradené poklady se nenašly. Byly kdesi dobře ukryty. Poslední majitel Kronova mlýna, Max Plescher, marně hledal ve mlýně a v lese v okolí Kronlovu lupičskou kořist. Když se někdy náhodně našly v lese stříbrné peníze nebo cennosti, říkávalo se, že pocházejí z Kronlova lupu. Před mnoha lety nalezl sedlák z Ovesných Kladrub jakousi dutinu, plnou různého kostelního nářadí. To mohlo pocházet jen z Kronlova pokladu. Když lidé spatřili v lese světlo bludičky, říkalo se, že tam pálí Kronl své poklady a takovým místům je třeba se vyhnout.