Vodník Brumer

V místě, kde se divoká voda řeky Huntavy vlévá do Oslavy, jejíž tok se na pár metrů jakoby ohromen tím prudkým vpádem vrací zpět, žil podle staré pověsti v dávných časech známý vodník. Lidé z okolí mu říkali Brumer pro jeho ustavičné broukání a mručení, které se od soutoku řek ozývalo zvlášť silně za jasných let­ních nocí, kdy vodník sedával na staré olši a žehral na svůj osud. Nebyl vůbec spokojen s tím, že mu kape ze šosu voda, že jeho obličej je zelený a dušička věčně navlhlá. Přál si být jako jeden z těch statných horníků, kteří pracovali v nedalekých dolech na železnou rudu a chodívali se po práci osvěžit do řeky. Vodník je po­zoroval z břehu, ukryt v olšoví a záviděl jim jejich smích a suchou tvář. Jednou, když poslední kapka vody přetekla jeho trpě­livost, se vodník rozhodl jít pro radu k místní babce kořenářce, která ovládala všelijaká kouzla. Ta mu po­radila, že do světa lidí se dostane jen tehdy, když po­čká, až se horníci půjdou zase koupat a odloží své haleny na břehu. Tehdy vodník musí rychle svléct svůj fracek a přehodit si přes ramena oblečení jednoho z mužů. V tu chvíli se promění v okradeného muže a ten se zelenou tváří vklouzne se smutným brumláním do olšoví. Tak se prý i stalo. Ostatní muži tu rychlou záměnu ani nepostřehli, jen potom bývalo lidem div­né, že horníkovy vlasy jsou stále vlhké, přestože se muž najednou vody bojí jako čert kříže a odmítá se s ostatními, tak jako dřív, chodit vykoupat. Pak se ko­musi babka kořenářka svěřila s tímto tajemstvím a než se vše rozneslo mezi lidmi, bývalý vodník zmizel ne­známo kam. Říkalo se, že začarovaný horník v zeleném fracku stá­le čeká na břehu potoka, až se mu podaří někomu vzít jeho halenu, a tak způsobit přeměnu, která ho zase vrátí do lidského světa. Ostatně brumlání se prý ozý­vá od soutoku Huntavy s Oslavou dodnes.

Tip: Znáte už naši hru Strašidlov.cz?