Pašerácká hospoda

Tam, kde končí okres Ústí nad Labem a začíná okres Děčín, je osada Přerov, která náleží obci Malé Březno.

Kdysi dávno byly na konci obce dvě zájezdní hospody. Byly přímo na břehu Labe blízko sebe. Jedna se zachovala ještě po 2. světové válce, ale ta, o které bude řeč, zmizela o hodně dříve. Obě hospody byly navštěvované různými pocestnými, ale jenom v jedné se scházeli pokoutní obchodníci a mívali tam srazy s pašeráky.

Četníci, kteří o tom věděli, měli snahu jim v jejich nekalých obchodech zabránit, byli však vždy neúspěšní. Nikdy se jim nepodařilo žádného pašeráka chytit.

Tenkrát měla sůl skutečně cenu zlata, toho si byli pašeráci vědomi. V této hospodě ji prodávali za veliké peníze. Četníkům nebylo jasné, kam zmizí pašeráci vždy beze stopy. Jejich zásahy bývaly bez úspěchů. Obchody v hospodě probíhaly a pašeráci mizeli vždy, když se zdálo, že nemají úniku. O sůl přestal být zájem a pašeráci přestali obchodovat. Až tehdy po dlouhé době udělal v celé věci jasno sám hospodský .

Jen on věděl, že do sklepa této hospody vedla podzemní chodba, která pokračovala pod Labem a východ z ní byl na druhé straně v kopci. Pro pašeráky bylo jednoduché dostat se s nákladem nepozorovaně do hospody a uniknout v případě nebezpečí četníkům.

Sůl se pašovala z Německa a přes hranice vedli pašeráky převaděči, kteří měli svoje stezky, a unikali pohraničním strážníkům. Hospoda s chodbou pod Labem již není, soli je dostatek, ale pověst o pašerácích zůstala.