Bešterenec - jezdec bez hlavy

Kdysi v dávné době v této hospodě sloužila jedna děvečka z Uhřic. S prácí byla spokojená, jen se bávala chodit do sklepa, velkého a tmavého. Kdykoliv ji hospodský večer poslal, aby pro něco došla do sklepa, vždy se na něco vymluvila nebo poprosila čeledína, aby zaskočil za ní.

Tenkrát se v zámečku objevoval divný přízrak – „jezdec na koni, v jedné ruce otěže, druhé vlastní uťatou hlavu“ – Bešterenec, šlechtic, pykající věčným nepokojem za smrtelný hřích.

A to byl jeden z důvodů proč se bála do sklepa chodit. Jenže jednou se tomu nevyhnula, nebylo koho poslat místo ní. Tak i když nerada musela pro brambory. Vzala ošatku a do druhé ruky lampičku a bázlivě sestupovala po schodech.Ve sklepě byla tma jak v hrobě.

Postavila lampičku na sud a nabírala rychle brambory, aby co nejdřív byla pryč z tohodle místa. A když už chtěla odcházet, upustila leknutím ošatku a z hrdla se jí vydral strašný výkřik úzkosti. Okamžik stála jako přimrazená, zírala ztrnule do jednoho místa , potom skočila ke schodům a pádila ven …

Ti, kdo uslyšeli výkřik, vyběhli na chodbu. A tam jim padlo do náruče vyděšené děvče. I zavedli ji do kuchyně.Když se jí vyptávali, nedokázala říct jinak co viděla jen slovy „Tam, ch-ch-chlap, Be-be-bešterenec…

Muži se na sebe podívali, a už sestupovali do sklepa. Na sudu hořela klidně lampička, kolem se válely rozházené brambory. Prohledali celý sklep a nic nenašli. Jen vchod do chodby k zámečku se na ně nepříjemně zašklebil.

Když se vrátili, děvečka, když se vzpamatovala, vypravovala, že se jí tam najednou zjevil vysoký muž v aksamitovém kabátci, úzkých nohavicích, jezdeckých botách s ostruhami, jenž držel svou oddělenou bradatou hlavu v pravici …