Pověst o Jindřichově skále u Blatné

Mezi Blatnou a Kozí šachtou se týčí skála, které říkají Jindřichův kámen. Vypráví se o ní tato pověst:

Jednoho krásného podzimního dne přišly do blízkosti skály dvě dívky z Blatné. Trhaly borůvky a přitom si povídaly. Když měly své košíčky plné, chtěly se vydat na zpáteční cestu. Tu si všimly, ke svému údivu, otvoru, který vedl do skály. Vstoupily bez bázně dovnitř a přišly k volně stojící truhle, na které byl v zámku zastrčen starobylý klíč. Otevřely víko a uviděly, že je truhla plná zlata a stříbra. Dívky byly tím leskem oslněné a neodvážily se vzít něco z pokladu. Rychle truhlu zase zavřely, vzaly klíč a běžely domů vyprávět svůj zážitek rodičům. Otcové obou dívek spěchaly radostně k Jindřichovu kameni, avšak vchod již nebyl k nalezení. Klíč, který si obě dívky ponechaly, byl ještě dlouho uchováván na radnici v Blatné. Dnes již ho více není.

Jiná pověst vypráví:

Před mnoha lety šla o velkém pátku s dítětem v náručí do lesa u Jindřichova kamene chudá žena, aby tam sbírala roští. Pomyslela na svou chudobu a rozplakala se. Ve svém zoufalství si v duchu přála něco z pokladů ukrytých ve skále. Tu si všimla různých pestrých květů na jedné z Jindřichových skal. Při trhání květin pro své dítě se dostala až ke vchodu, který tam nikdy předtím neviděla. Překročila i s dítětem práh a vstoupila do skalní jeskyně. Stály tam pytle naplněné zlatem a stříbrem. Žena z toho byla zcela oslněná. Posadila dítě na jednu ze židlí, které tam byly rozestavěné a dychtivě si plnila zástěru poklady. Tu se znenadání objevil skřítek a žádal ji, aby jeskyni opustila. Rozeběhla se k východu a na dítě, které zanechala ve skále, se upamatovala až když byla venku. Vyděšená žena spěchala zpátky, avšak vchod se hřmotně zavřel. Matka byla zoufalá. Plakala, naříkala a proklínala poklady ve své zástěře. Vchod zůstal uzavřen a žena musela odejít domů sama. Ve svém převelikém hoři prosila blatenského faráře o radu. Ten ji utěšoval a poradil ji, aby za rok ve stejnou dobu šla zase k Jindřichovu kameni.

Ten rok trval pro těžce zkoušenou ženu dlouho. Konečně nadešel toužebně očekávaný Velký pátek a žena spěchala k Jindřichovu kameni. Modlila se vroucně k božímu synovi, který v ten den zemřel na kříži pro spásu lidstva. A hle! Žena nalezla otevřený vchod do skály a své dítě živé a zdravé. Drželo v ruce jablko a hledělo s úsměvem matce vstříc. Žena přitiskla své znovu nalezené dítě k srdci a spěchala ven. Tentokrát nedokázaly nakupené poklady na ženu působit svou kouzelnou mocí.