O hadu hospodáříčkovi

V Horním Břečkově se vypráví, že zde chrání domy jakýsi hádek. Každé stavení má asi svého vlastního.

Jednou seděla jakási holčička na prahu svého domu a jedla lžičkou pomalu mléko. Slunce pálilo a i zvířata se v tom žáru venku vyhřívala. Holčička se podívala před sebe a lžička jí vypadla z rukou. Před ní se plazil bílý had. Dítě ho napjatě pozorovalo. Had se vztyčil a začal natahovat svůj rozeklaný jazyk, jakoby chtěl také trochu mléka. To už děvčátko plakalo a zavolalo maminku. Dobrá žena přiběhla a dívala se, co že to tak vyplašilo její ratolest. Když uviděla hada, rozesmála se. „Toho se nemusíš bát, Aničko! To je hádek hospodáříček!“ A donesla hadovi talířek s mlékem. Ten se s chutí dal do jídla a od té doby už dostával svou porci každý den. Přesně v poledne, spolu s holčičkou. A v hospodářství se dařilo, krávy dojily, pole nesla a děti byly zdravé. Ne všechno, co se zdá nebezpečné, je třeba zahubit. K dobrému životu patří i snášení věcí napohled nepříjemných.