Hejkalové

Dříve byly lesy plné víl, divoženek a hejkalů, kteří pořádali divoké hony. Bylo je slyšet až do vsí, které stáli blízko lesů. Běda však, když se do jejich běsnění někdo pletl. Občas se to stalo. Jeden muž se vracel pozdě v noci domů a slyšel hejkaly. Nedalo mu to a taky hejkal. V tu chvíli si uvědomil, co provedl, vběhl do chalupy a zabouchl dveře. Ale bylo pozdě. Zařinčelo okno a do místnosti vlétl lidský hnát. "Když jsi s námi houkal, taky s námi jez!", ozvalo se zvenku. Muž neztratil duchapřítomnost a křikl:" Co s tím mám dělat?" " Tak si ho uděkej na paprice!" " Nemám!", odpověděl. " Tak si ho udělej na cibuli!" " Nemám!" " Tak si ho udělej na kmíně!" " Taky nemám!" " Tak nám ho vrať!" - a hnát se ztratil. Jiný muž takové štěstí neměl. Když se ozval hejkalům, hodili mu do chalupy hnát. Muž šel ráno za farářem a ten mu poradil, aby ho pohřbil na hřbitově. Ale než došel domů, hnát byl zpátky. Poptával se opatrně po okolí a poradili mu, aby ho zakopal pod práh. Zkusil to a byl pokoj. Stejně ale brzy chalupu prodal a určitě kupci neprozradil, co že to má schováno pod prahem.