O čertově náramku

V polích nedaleko Slatiny u Horažďovic leží osaměle tři veliké balvany, jimž lidé říkají Čertův náramek — protože prý je tam čert na ramenou přinesl. To bylo takové:

Žili byli v té Slatině kdysi dva sedláci, měli po pěkném gruntu, dobře tam hospodařili, dařilo se jim, ale byli oba lakotní, až hanba povídat. Řekněme, že se jmenovali Honza a Kuba. Třebaže byli sousedy, přece druh druha rád neměl, druh druhu nepřál něčeho lepšího. Honzovy polnosti s Kubovými sousedily jedním polem. Mez tam, když ti dva sedláci grunty po otcích převzali, byla široká, rozlehlá. Ale Honza i Kuba měli na ni spadeno. Každým rokem každý z nich trochu jí přioral ke svému poli, až byla tak úzká, že chodit po ní nemohli.

Lakotný Honza neměl na tom dost. Litoval, že už nemůže ani trochu přiorat, a napadlo ho něco jiného. Jednoho dne, když se setmělo, sebral Honza motyku a rýč a vyšel si k mezi, aby Kubu ošidil o kus pole. Vykopal mezník, který na té mezi stál, a přenesl jej pár kroků dále do Kubova pole. Potom začal podrývat kus po kuse drn na mezi a přenášel jej tak daleko, jako byl mezník. Byla to těžká práce, ale Honza byl s ní hotov před kuropěním a zase se tajně doplížil domů. Když za nějaký den přišel na pole Kuba, dívá se, dívá — zdá se mu, že tu není všecko v pořádku. Jako by jeho pole nějak užší bylo! A konečně přišel na to, že byl mezník přeložen do jeho pole a že z drnu udělána nová mez. „To jistě ten Honza!“ povídá sám k sobě Kuba. „Takhle on tedy chce se z cizího obohatit? Ale já dovedu také, co on!“

A tak hned v noci nato Kuba s motykou a lopatou vydal se na pole, vykopal mezník a zasadil jej hodný kus do pole Honzova. I drn s meze tak přenesl.

Když potom přišel na pole Honza, div ho šlak netrefil, že ten Kuba stejné stejným mu oplatil. A tak ještě několikrát putoval mezník i drn s pole na pole, až konečně si Honza i Kuba usmyslili, že budou v noci hlídat. Ale Kuba, v jehož poli mezník zůstal naposled, nevěděl lakotou a vzteky, co počít, aby přišel ke svému a ještě kus cizího získal. „A kdybych samého čerta měl vzít na pomoc, musím vyhrát!“ zavolal jednou ve zlosti.

V tom okamžení stojí před ním ten černý, kterého volal. Kubu obešel mráz, ale byl on lakomec lakomá tak zapálen proti sousedovi, že přemohl bázeň a dohodl se s čertem. Ten slíbil zasadit mezník do Honzova pole tak, aby jím nikdo ani hnout nemohl. A hned potom mezník vytrhl a posadil zas, kam chtěl Kuba. Potom chtěl podle Kubova přání naházet kamenů na Honzovo pole. Ale že nablízku příhodných nebylo, zaletěl si pro ně až k Chanovicům; tam na vrchu Chlumu popadl na ponejprv tři balvany, svázal si je do náramku — tak říkají břemenu, které na ramenou nosí — a letěl k Slatině.

Ale vtom, jak byl nad Kubovým polem, zakokrhal ve vsi kohout, a čertova moc přestala. Balvany spadly na zem, zlý duch uletěl. Kubu, který se na to všecko díval, našli ráno lidé na poli mrtvého. Ležel u mezníku, který objímal oběma rukama. Lakomcovu duši vzal si s sebou čert do pekel. Na Kubově poli zůstaly ty tři balvany — čertův náramek.