Loučky

Potomek Wernera, jenž kdysi založil Verneřice, se vrátil ze Slezska do Čech a nárokoval si půdu dle svého práva. Dostal ji a usídlil se poblíž zničeného hradu, vypálil se svými čeledíny lesy a zúrodnil půdu. Pobliž Malé Javorské postavil hrad, kolem něhož se rozkládaly zelené pastviny. Proto ho nazval Luční hrad. V něm se usídlilo mnoho pracovitých lidí, kteří přeměnili kamenitou oblast na krásné pastviny a založili vesnici s názvem Schönau, česky Loučky. Ale pán ze Střekova měl na Luční hrad zlost. Jednoho dne jej přepadl a i s vesnicí vypálil. Jelikož se vše stavělo ze dřeva, stavba hradu prohořela až k základům. Vesnice Loučky byla později obnovena, ale hrad již nikdy z popela nepovstal. Pán z Lučního hradu byl při jeho obraně zabit a jeho žena záhadně zmizela. Ještě po mnoha letech obcházela jako duch po okolí a prosila o spásu. V čase, kdy se kolem Louček houfovali Švédové, byl v okolí polapen vzdálený potomek pána ze Střekova a jako zrádce popraven na tom samém místě, kde stál kdysi Luční hrad. Tak se splatil dávný dluh a od té doby už ducha hradní paní nikdo nespatřil.