Založení osady Naděje

Stará silnice, která od nejstarších dob vedla z Prahy do Žitavy a dále až k Baltickému moři, byla jednou z životních tepen obchodu této doby.

Kožešiny z Ruska, ryby z Pobaltí a látky z Dolní Lužice putovaly na naše trhy, zatímco od nás se vyváželo obilí a sůl do lužických měst. Žitava, která stála již ve 13. století, obdržela pro svůj obchod s obilím z Čech slovanské jméno Žitava - město žita. Lužická města udržovala s Čechami čilé obchodní styky. Formani, kteří jezdili touto cestou, používali těžké nákladní vozy kryté plachtou. Ve 14. století panovaly na cestách nejisté poměry a docházelo k častým loupežným přepadením těchto kupeckých povozů. Proto císař Karel IV. nařídil vykácet stromy po obou stranách obchodních cest "jak daleko dospělý muž kamenem dohodí". Cílem tohoto opatření bylo prosvětlit lesy a zvýšit bezpečnost obchodních cest. Zvláště hraniční hvozdy byly svědky častých útoků nenechavých loupežníků na kupecké karavany. Třebaže ozbrojený doprovod poskytovali kupcům zbrojnoši z Milštejna, docházelo i tak k častým přepadením, přičemž docházelo i ke ztrátám na životech.

Na památku nešťastníků, kteří při těchto přepadeních přišli o život, byly podél cesty postaveny památníčky, křížky, sošky a boží muka, které přetrvaly věky.

V místech, kde kupci měli naději, že již snad uniknou nebezpečí, byla založena osada Naděje, dnes téměř výhradně obývaná rekreanty.