Pověst o ptáčníku Velenovi a založení Boskovic

Kdysi dávno žil v hlubokých lesích chudý ptáčník jménem Velen. Živil se lovem ptáků a bydlel v prosté chalupě se svou ženou. Jednoho dne při lovu zabloudil v lesích neznámý šlechtic. Byl unavený, hladový a nemohl najít cestu domů. Velen se ho bez váhání ujal, pozval ho do své chalupy, dal mu najíst, připravil mu lázeň a nechal ho přenocovat. Když si všiml, že host nemá hřeben, rozčesal mu dlouhé vlasy svým vlastním sedmizubým hřebenem. Druhý den host Velenovi poděkoval a pozval ho na hrad Špilberk. Teprve tam Velen zjistil, že muž, kterému pomohl, byl samotný moravský kníže. Kníže byl Velenovou pohostinností natolik dojat, že ho povýšil do šlechtického stavu. Daroval mu rozsáhlé lesy i okolní krajinu a do erbu mu vložil bílý sedmizubý hřeben v červeném poli na památku hřebene, kterým mu Velen učesal vlasy. Na darovaném kopci si pak Velen nechal vystavět nový hrad. Když byl hrad dokončen, přemýšlel Velen, jak jej pojmenuje. Chodil po komnatách sem a tam, až nešťastnou náhodou zakopl o práh, bolestivě si narazil palec a zvolal: Už nikdy nebudu chodit bosko více!“ Podle této věty prý dostal hrad i město jméno Boskovice