Legenda o založení Novohradského kláštera

Ferdinand Buquoy, podobně jako většina urozených zdatných mužů tehdejší doby, pokládal za čest a svou povinnost vojenskou službu ve vojsku svého krále. Na bitevním poli mohl snadno najít slávu, ale ještě rychleji smrt.

Vzhledem k tomu, že probíhaly neustálé války s Turky, kteří ohrožovali především Uhry, ale také rakouské země a Moravu, nebylo o příležitosti k boji nouze. Při bitvě u Sv. Gothardu na řece Raab v dnešním Maďarsku v roce 1664 byl Ferdinand v boji těžce zraněn a zůstal ležet bez pomoci na bitevním poli. Jedinou nadějí prý byla pro krvácejícího Ferdinanda vroucí modlitba k Panně Marii. A právě při modlitbě učinil slib, že za záchranu k její poctě postaví v Nových Hradech klášter. Už to vypadalo, že vydechne naposledy, když byl zachráněn. Zraněného Buquoye se ujali a ošetřovali bratři Servité. A tak, když se zotavil, splnil jako správný šlechtic svůj slib a v roce 1677 pozval do Nových Hradů řeholníky řádu Servitů a dal jim vystavit klášter, jenž byl zasvěcen Sv. Petru a Pavlu. Stavba byla dokončena v roce 1686 a jako funkční přečkal klášter dodnes.