Vodník od Kittlerova mlýna

Pod dnešním nádražím kdysi býval mlýn, zvaný Kittlerův, kde se vodník také zjevoval. Kdysi šel do města starý Pavlousek i se synem. Šli právě poděl Kittlerova mlýna, tam kde vede můstek na náhon. Stál tam stoleček, kolem mnoho různobarevných fábroů a pentlí a za stolkem vodník! Museli projí kolem něho a on už z dáli pokřikoval: „Pojďte nakupovat, pojďte nakupovat!“

Pavlousek prohodil k synovi: „To je hastrman. Dělej jako bys nic nevidělani neslyšel. Jinam by nám mohl ublížit.“ Tiše kolem něj proklouzli a když byli hodný kus za hastrmanem, ozvalo se varovné: „Máš podaru, žes nekoupil!“

Když se poté vraceli z města, Pavlousek byl notně v náladě a hastrman znova jakoby na ně čekal. „Pojď nakupovat! Pojď, jen pojď!“ A jen to zelenáč dořekl, Pavlousek zvedl svou sukovici a „Tu máš! Tu máš, ty chlemáne chlemá!“ Jedna rána do vodníka, druhá do stolku, všechno to žbluňklo do vody! Hastrman na chvíli zmizel pod vlnami, ale hned se vynořil, tvář zkřivenou bolestí: „I kdyby to bylo za rok, já ti to neslevím!“

Pavlousek se měl od těch dob na pozoru. Ale při velký vodě přec škodě neušel, bydleli dost blízko Jilemky. Sic i s rodinou život zachránil, ale majetek mu vzala voda.