Jelenice

Les býval plný divoké zvěře. Lovci vykopali jámy, pokryli je chvojím a větvemi a štvaná zvěř do nich padala. Jamám se říkalo jelenice. Odtud prý pochází jméno kopce.

Jiný výklad uvádí, že jméno pochází od staročeského „želenice“. Podle něj měli naši předkové na tomto kopci pohanský hřbitov, který nazývali žalov nebo želenice.

Česká Třebová měla v dávných dobách soud a hrdelní právo. Právě na ostrohu Jelenice popravovali Třebovští své nepoctivce. Tomu místu říkali Šibeniční vrch. Na Jelenici měly prý o filipojakubské noci čarodějnice své sněmy.

O Jelenici se vypráví pověst o pokladu a lakotné ženě. Jednou v Květnou neděli šla přes Jelenici chudá žena, která držela v náručí malé dítě. Najednou se před ní ve stráni otevřela země a zazářilo světlo. Světlo, vycházející z jeskyně, ji přilákalo dovnitř. Tam stál obrovský kotel a z něj šlehaly vysoké plameny. Hrstkou drobtů z chleba oheň uhasila a v kotli se objevily zlaťáky. Žena se dala zlákat bohatstvím, posadila dítě na zem, dala mu do ruky dvě mince na hraní a začala nabírat peníze do zástěry. S plnou zástěrou běžela domů a vysypala zlaťáky do truhly. Spěchala zpět, ale jeskyně se před ní zavřela. Ubožačka rázem vystřízlivěla z lakotného opojení, když si vzpomněla na dítě. Smutně kráčela nešťastnice domů. Peníze v truhle se proměnily v listí. V žalu prožila žena celý rok. Na Květnou neděli běžela na Jelenici. Jeskyně byla opět otevřena a dítě sedělo stále uvnitř a hrálo si se zlaťáky. Žena na poklady ani nepohlédla, popadla dítě a běžela domů. Od té doby byla vyléčena z mamonu a lakoty.