Harjis

Vesnice Harjis má prastarý původ. První zmínky o ní pochází již z roku 839 n.l., kdy se objevila v dokumentech biskupa Davita ze Syuniku na seznamu plátců daní klášteru v Tatevu. Harjis je z východu obklopen sopečnými vrchy Halidzor Tapa, Mets Tapa, Kaytsaki Harvatsats, Shinahuyri Tapa, Khar Tapa, Choban Tapa, Shish Tapa, Khutisi Tapa a dalšími.

Jižně se nachází skalní věž, která ústí u Vorotanské rokle. Jedinou spojnicí mezi vesnicí a roklí je západní svah této skály. Jelikož Harjis dříve býval součástí významné obchodní trasy, využívali tuto cestu, i přes její náročný terén, početné karavany. Lidé ji přezdívali „Aghi” - „sůl”, protože tudy nejčastěji procházeli právě obchodníci se solí. Pro cestovatele zde byl dokonce otevřen hostinec, tzv. karavansaraj, dnes známý jako „Rozbitý karavanseraj”. Další podobný karavansaraj se dodnes nachází v horském průsmyku Selim, který pravděpodobně navazoval na obchodní cestu Aghi.

Jižně od Harjisu je rokle, kterou dříve obývaly cizí kmeny. Na hojných polích tam pásly dobytek a na zimu se přesouvaly do údolí ve Vorotanské rokli, kterému se podle nich přezdívá Nerkin Kirder (nebo Nerkin Kurdlar). Ve Vorotanské rokli najdete také most Krdik z 8. století, který zde postavil kurdský princ ze Syuniku. Kousek od něj leží ruiny paláce krále Alana a středověkého kostela, kde se v jednom z kamenů dochoval vyrytý nápis: „Pitoreskní a prosperující Alan…1324”.

Podle legendy se jeden z cizích kmenů rozhodl Harjis obsadit a získat pro sebe. Obávali se ale místního starosty, o kterém se proslýchalo, že je velmi statečný. Tak se ho rozhodli pozvat na skleničku a opít ho. To se jim také podařilo. Když se pak starosta ráno probudil a uviděl svou vesnici v plamenech, okamžitě zemřel na zástavu srdce. Vypráví se, že z celé vesnice přežila pouze jedna dívka.