Čertovo jezero

Čertovo jezero, opředené pověstmi, za které vděčí díky svému jménu ... nebo je to snad naopak?

Pověst o tom, jak jezero ke svému jménu přišlo ...

Tak se díváš na temnou hladinu a máš pocit jistého tajemna. Jak také ne, když samo jezero je tajemné už pověstí, která vypráví, jak došlo svého jména a kterou si zajisté rád poslechneš. Kdysi v oné krajině, kde prý bylo jen maličké jezírko, hlídkovali čerti v naději, že se jim podaří někoho odnést do pekla. Jeden takový měl službu právě ve chvíli, kdy tudy kráčela mladá dívka. Pěkná, silná, a jak už tak šumavské holky bývají, nebojácná a statečná. Čertu se líbila jako taková a navíc se těšil, že se mu v pekle dostane pochvaly za pěkný úlovek. I neváhal a na dívku se vrhl. Ale i když jako pekelník mnohé znal, v šumavských děvčatech se zrovna moc nevyznal a proto počítal s tím, že se dívka trpně nechá stáhnout do pekla. Holka se začala bránit a s čertem se statečně prala, a ten, chudák překvapený, jak se snažil udržet na nohou, vyryl svými drápy dolinu. Ale nad dívkou se mu stále nepodařilo získat převahu. Ba právě naopak. Statečná holka nejen čerta srazila na zem, ale pokusila se ho dokonce svázat. Nicméně provaz byl krátký, a tak alespoň sebrala velký kámen , zachytila ho do smyčky a druhý konec přivázala čertu na ocas. Vrazila zprudka do pekelníka a ten se poroučel do vody. To víte, čerti byli poučeni v ledasčem, ale vodní sporty jim byly cizí. A tak se čert v tom jezírku utopil. No a časem se celá prohlubenina naplnila vodou a dostala jméno Čertovo jezero. Na tom ovšem legenda nekončí. Praví se, že se do dnešních dnů občas z jezera vynořují prapodivné postavy. Jednou z nich prý je žena, veliká elegantnice oblečená do modrých šatů, svádivě přiléhajících k postavě a obutá do černých střevíců. Takové zjevení by bezesporu potěšilo poutníka rodu mužského. Tajemná žena totiž nikdy neubližuje - a pokoukat se na ženský půvab nikomu ještě neuškodilo. Mužský poutník by se ale nepotěšil zjevením dalším - a dokonce ani dáma - poutnice - by v něm nenašla zalíbení. Další bytůstka vynořující se z hlubin jezera je totiž mrňavý, ani ne metr vysoký mužíček s obličejem nepříliš pěkného dědečka, ozdobeným dlouhým vousem. A stejně jako půvabná žena, tento skřet se jen nechá vidět a také neublíží. On prý, jak vysvětluje legenda, pouze hledá svou unesenou ženu. No, podle toho, jak mužíček vypadá, se lze domnívat, že se žena nechala unést ochotně a ráda a patrně se vůbec nebude snažit, aby jí mužík našel. Ale to už je jen zlomyslný dodatek, který k legendě nepatří.