O vodníkovi

Asi před 200 léty žil ve Křenku rolník Dajč. Měl malé hospodářství a často jezdil se svým povozem do Prahy. A tak jednou v létě k večeru zapřáhl svoje volky do vozu a naložený vůz zvolna drkotal přes Boleslav ku Praze. U boleslavské tůně seděl neznámý člověk s malým uzlíkem v ruce. Zeptal se starého Dajče, kam jede, a když slyšel, že do Prahy, prosil, zda by si nemohl přisednout. Rolník svolil, neznámý k němu přisedl na kozlík a tak za hovoru cesta rychle ubíhala. V Karlíně neznámý vystoupil a při loučení řekl Dajčovi, aby se druhého dne ráno v 9 hodin podíval ke Karlovu mostu, že tam přijede kočí s párem běloušů zapřažených v kočáře a že se všichni v řece utopí.

Po těch slovech zamířil cestující k Vltavě. Pan Dajč nevěřil mnoho slovům neznámého, ale přesto už ráno v 9 hodin čekal u Karlova mostu. A skutečně přijel kočí s bělouši i s kočárem a zajel do vody, koně zapadli do hlubiny, kočár za nimi a marný byl zápas všech s vodním vírem. rozvířená hladina vodní se za chvíli uklidnila a přikryla i mrtvolu kočího, jenž marně se namáhal uniknouti smrti.

Vyděšený Dajč teprve doma se uklidnil a když všecko promyslil, usoudil, že neznámým cestujícím byl hastrman, a že asi sám potopil onen kočár pod Karlovým mostem. Tuto historku pak dlouho v křenecké hospodě vyprávěl