Opava

Opava je stále městem bohatým a kvetoucím, s výstavnými budovami, paláci, sady a malebným okolím. Od konce 12. století proslula jako město knížecí a královské, později bývala hlavním městem Rakouského Slezska, sídlem zemské vlády, sněmu i úřadů. O svoje první bohatství se ovšem Opavští postarali v dobách, kdy se po lesích toulala jen divá zvěř a celému kraji vládl ze své hory bájný král Praděd. V té době sem přišli lidé, aby se pustili do mýcení a klučení lesů. U řeky začali stavět svá první sídla, oseli políčka a na pastviny přivedli svá nepříliš početná stáda. Praděd shlížel na to hemžení se zvědavostí. Lidé však byli snaživí a z hlubokých lesů Nízkého Jeseníku ukrajovali jenom tolik, kolik potřebovali pro svou obživu. To se Pradědovi zamlouvalo. Povolal svého moudrého skřítka Opu: „Chtěl bych těm lidem nějak ulehčit jejich dřinu. Jak by se to dalo udělat?“ Skřítek si zamyšleně mnul své vousy a až po chvíli odpověděl: „Pojďme je obdarovat z pokladů, které jsou ukryty v naší hoře. Jenomže jak jim je předáme? Jejich sídla jsou pro mé nožky daleko a ty sám odtud nikdy nevycházíš.“ Po chvíli se ale plácl do čela a vyhrkl: „Říkal jsi, že ti lidé sídlí kolem řeky na východě? Ale ta řeka přece sbírá své vody právě pod naší horou – pod Pradědem. Potom stačí zlato přisypat do těch vod a proud už je zanese k lidem sám.“ Praděd pokýval uznale svou hlavou, vyndal zlatý klíč od svých pokladnic a podal ho Opovi: „Za to, že jsi měl tak dobrý nápad, dávám ti celou věc na starosti. Zlatý písek přisypávej do pramenů podle svého uvážení.“ Lidé brzy zjistili, že jim řeka přináší vedle obyčejného písku také zlatá zrnka. Začali je rýžovat a ti, kdo měli štěstí, zbohatli a začali žít jako velcí páni. Sami nepracovali a na práci si zjednávali nádeníky. A jak to tak bývá, o majetek se hádali mezi sebou a utiskovali ty, kteří zůstali chudí. Nakonec docházelo kvůli majetku i k zabíjení. Když tohle skřítek zjistil, vypověděl to Pradědovi a ten rozhodl: „Pokladnici okamžitě uzamkni a klíč mi vrať. Za trest se už v řece žádné zlaté zrnko neobjeví.“ A tak hádky utichly stejně rychle, jako začaly. Lidé se starali o rozkvět své osady jen vlastní usilovnou prací. Jméno skřítka však nikdy nezmizelo. Podle Opy dostala jméno řeka Opava i později vzniklé město.