Jabloň s jedenácti plody

Roku 1521 vplížil se do jižních Čech mor a rdousil lidi na potkání. Bohatí z Budějovic prchali před ním až do Řezna, nuzní vyháněli v lesích zvěř z doupat, že tam za nimi mor nenajde cestu.

V Budějovicích uhynulo přes tři tisíce lidí a nic nepomohlo volání Boha ku pomoci, ze stovky dominikánů, kteří se modlili dnem i nocí, jich zůstalo naživu jen čtrnáct. A nikdy už se z té morové rány nevzpamatovali, léta 1548 dokonal život dominikán Bernard Bursa jako poslední a klášter zůstal prázdný.

V těchto dobách moru obcházel Budějovicemi i hrad, neboť se mělo za to, že venku je povětří zdravější. I báli se venkované vstoupit do města, aby je tu mor neofoukl, a přišel-li měšťan do vsi, sahali na něho vidlemi.

Kdo ví, zda se předtím nedotkl šatu nebo těla umrlého mor? Nedostávalo se i kořalky – mínilo se, že je proti morovým boulím bezpečným lékem – a sousto chleba bylo tak vzácné, že měštky za ně dávaly šperky z hrdla i z prstů.

V těchto dobách – praví pověst – jediné Lhenice zachovaly zmužilou mysl a z lásky k bližnímu Lheničtí vozili do Budějovic ovoce. Ve Lhenicích se povždy rodilo ovoce na nůše, na opálky a na fůry.

Mor posléze skončil a Budějovičtí na Lhenice nezapomněli. Postarali se prý, aby znak městečka – jež bylo majetkem města Tábora – připomínal dobrodiní prokázané v dobách nejhorších, a od těch časů prý mají Lhenice ve znaku jabloň s jedenácti plody a budějovické hradby.