Zříceniny hradu medlického

Na návrší nad Medlicemi kdysi stával hrad, jehož páni bývali podle pověsti obávanými loupeživými rytíři. Přátelili se však s pány nedalekého Vildštýna a v časech nebezpečí si navzájem pomáhali. Když někdo zaútočil na jeden z hradů, druhý se o tom musel dozvědět včas. Proto mezi věžemi obou hradů vedl vysoko nad lesem tajný drát, natažený přes koruny nejvyšších jedlí. Na jeho koncích visely zvonce. Stačilo za drát zatáhnout a na druhém hradě se rozeznělo znamení.

Nejčastěji útočili na Medlice lidé ze sousedního Dvorce. Jenže pokaždé, když začali hrad obléhat, zazněl na Vildštýně zvonec, jeho posádka vyrazila Medlickým na pomoc a Dvorečtí se ocitli v pasti. Za útoky tak vždy zaplatili neúspěchem. O tajemství zvonícího drátu se staral medlický věžník Veverka.

Jednoho dne si mladík na návrší mezi oběma hrady hrál s ochočenou vranou. Vyhazoval ji do vzduchu a pták se mu pokaždé vrátil na ruku. Když vzhlédl za ním, spatřil vysoko nad hlavou cosi neobvyklého – tenký drát natažený mezi lesem ukrytými hrady. Mladík o svém objevu pověděl Dvoreckým. Teprve tehdy pochopili, proč je při každém obléhání Medlic někdo napadá zezadu. Rozhodli se proto drát přerušit. Aby svůj záměr skryli, vymysleli lest. Dne 1. května chtěli na místě, kudy drát vedl, uspořádat slavnost a už o den dříve tam postavit vysoký máj. Večer, až bude tma a lidé se budou bavit, měl někdo vylézt až do její koruny a drát přeříznout. Stavění máje svěřili kováři ze Dvorce, který byl v celém okolí známý svou velikou silou. Z hradní věže však všechno pozoroval Veverka. A protože měl chuť Dvoreckým jejich záměr trochu překazit, vydal se k máji s pilou. Kováře začal provokovat a škádlit tak dlouho, až silák nešťastnou náhodou spadl do hluboké jámy. Veverka mezitím vyšplhal na máj a vysoko nad zemí jej napůl přeřízl. Potom slezl a vrátil se na hrad.

Druhého dne se na slavnosti shromáždilo mnoho lidí. Když se setmělo, vystoupil ze zástupu odvážný krejčí. Navzdory praskání a skřípání napůl přeřezaného kmene vyšplhal až do koruny máje a tajný drát přeřízl. Teď už Dvorečtí věděli, že při příštím útoku nebude moci Vildštýn přispěchat Medlickým na pomoc. A skutečně – zanedlouho se rozhodli hrad v noci napadnout. Za temné noci vyrazili k Medlicím. Posádka spala a nic netušila. Veverka však zaslechl hluk a chtěl jako vždy dát znamení Vildštýnským. Jenže zvonec tentokrát mlčel. Drát byl pryč. Na hradě vypukl zoufalý boj. Dokonce i nemocný hradní pán sebral poslední síly a postavil se v čele svých mužů útočníkům. Dlouho však neodolal, dvorecký kovář jej srazil svou sekerou k zemi. Veverka dál bránil hrad z věže a střílel po útočnících. Spatřil mezi nimi i mladíka, který tajný drát objevil. Zamířil a zastřelil ho. Bylo však už pozdě.

Dvorečtí pobili hradní posádku, vnikli do hradu a zapálili jej. Veverka, poslední z jeho obránců, zahynul v plamenech. Teprve když se nad Medlicemi rozhořila krvavá záře požáru, všimli si jí na Vildštýně. Pochopili, že se stalo neštěstí, a vyrazili Medlickým na pomoc. Přišli však pozdě, z hradu zbyly jen trosky.