Příliš zvědavá služka

Jednoho tichého podvečera se stalo něco neslýchaného v pokoji se skříněmi. Kterási příliš velká milovnice ženské parády, příslušnice kolčavského služebního personálu, si usmyslela se podívat přes zákaz do jedné z těchto skříní, jejichž obsah prý svým bohatstvím a krásou předčí pohádkové Popelčiny oříšky. Všetečná Eva byla asi uchvácena vášnivou touhou zkusit, jak asi padnou na její tělo roucha tak originálně se vyjímající na postavách, které jsou tu jak živé namalovány na obraze. Komnata se skříněmi byla v té době uzavřena a málokdo sem zabloudil. Rezavý klíč zarachotil v zámku a rušitelka hlubokého ticha jistě se zachvěla, když vstoupila na koberce tlumící její kroky. Ale touha, ješitnost její byla větší než strach. Konečně stanula před tajuplnou skříní. V tom to ve velké skříni ruplo, křídla její se rozletěla...a co nyní následovalo, nelze tak snadno pochopit a slovy vylíčit. Ve skříni zjevila se krásná, štíhlá dáma ve starodávném kostýmu. Kostýmovaná dáma rušitelce pohrozila vysoko vztyčenou rukou, oak se nejspíš v pokoji- jak bývá při takových strašidelných výjevech zvykem- zablesklo, skříň se zase s hlučným rachotem zavřela, a zděšená komorná se bezpochyby svalila jako bleskem zasažená na koberec.