Ronovské tolary

Další pověst o Ronově nesahá příliš za hranice fantazie. V 18.století chodily chudé ženy z panství sbírat na Ronov tvrdé traviny, které byly na zimu lámány a sloužily jako vycpávky. Když byly už znavené, hledaly si místo k odpočinku. Magdalena Carová byla asi uprostřed vrchu, když tu náhle spatřila lískový keř vyrůstající u železné mříže, pod níže ležela hromada starých tolarů. Žena je chtěla zpod mříže vydolovat, ale dostala ven jediný peníz. Při návratu domů svěřila ostatním ženám, co viděla a ukázala jim minci. Ženy plné zvědavosti a touhy po bohatství se sem vypravily znova, ale už nic nenašly. Magdaleně tak zůstal jen jediný zachráněný tolar. Po čase se dostal do rukou litoměřického biskupa a ten za něj dobře zaplatil.