Poustevník na Kamenickém vrchu

Po třicetileté válce žil ve Cvikově mladý sedlák jménem Josef. Protože byl velmi pracovitý a dobrosrdečný, měli jej všichni rádi a jinak mu nikdo neřekl než „dobrý Josef".

Jeho žena Anna vynikala stejnými vlastnostmi. Po několika létech šťastného manželství, které bylo všemi známými dáváno za příklad, narodil se jim chlapec a rok nato druhý. Nic nekalilo štěstí této rodiny, o níž všichni věděli i to, jak je zbožná. A přes tuto velikou zbožnost seslal Bůh na Josefa i jeho ženu neštěstí. Snad chtěl vyzkoušet Josefovu pevnost ve víře, či z jiného důvodu, jisté však je, že Josefovi se přestalo dařit a nakonec onemocněli oba jeho chlapci i žena. Marně se Josef modlil a stále obracel o pomoc k Bohu. Ten jej nevyslyšel a jeho drazí zemřeli.

Nic už Josefa doma netěšilo, a tak prodal svou usedlost (byl svobodným sedlákem) a rozhodl se učinit pouť do Říma a získat rozhřešení od papeže. Tak, domníval se, bude moci nebe usmířit a zapomenout na ztrátu, kterou z božího dopuštění utrpěl.

V Římě, kam po dlouhém putování došel, získal od papeže dovolení usadit se v jednom z římských klášterů, kde si jej pro jeho dobrotu a laskavost velmi brzy oblíbili. A tak, když po několika letech se mu zastesklo po domově, ani ho propustit nechtěli. Josef však jinak nedal, než že bez domova už déle být nemůže a opět se obrátil na cestu do České země.

Znovu cestoval po mnoho týdnů, než překročil české pohraniční hory a po dalších dnech cesty dorazil do Zákup. Zde se mu tak zalíbilo, že se tu usadil. Najal si malou chaloupku pod zámkem, tam spokojeně žil a každý večer si zašel do radnice na džbánek dobrého zákupského piva. Bylť Josef sice muž velmi zbožný a hodný, ale to věděl, že společnost veselých lidí a trocha radosti člověku nikdy nebyla na žádnou škodu.

V té době se usídlila a s mnohými dvořany na svém zámku v Zákupech žila vévodkyně z Toskány, lidem zvaná Stará Výsost. Velmi brzy si zvykli dvořané a služebníci navštěvovat radnici a jako domácí holdovali pivu. Jen to je mrzelo, že si s nikým nemohli pohovořit, že jim nikdo nerozumí. Na to si stěžovali také jednou mezi sebou u džbánku. Tu se zvedl od vedlejšího stolu jeden z mužů, přistoupil k Italům a v jejich mateřštině s nimi začal rozprávět. Byl to „Dobrý Josef", jenž v římském klášteře se přiučil italštině.

Dvořané pak o tom vyprávěli vévodkyni a ta chtěla Josefa poznat. Byl tedy pozván na zámek, kde vyprávěl o svých příhodách a strastech. Vévodkyni se zalíbil a nabídla mu, že jeho cvikovské hospodářství vykoupí a jemu je daruje. Josef však už nechtěl do míst, kde ho potkalo tolik neštěstí, a prosil vévodkyni, aby raději na blízkém Kamenickém vrchu, na místě, odkud se rád rozhlížel do kraje, dala vystavět kapli, v níž by se mohl modlit.

Paní učinila, oč ji Josef požádal. Kaple byla vystavěna roku 1698 a zasvěcena sv. Josefovi. „Dobrý Josef" si pak vedle postavil chatu, v ní se usadil a stal se poustevníkem. Zda i potom ještě docházel na radnici na džbánek piva, už pověst neříká.

V roce 1782 za vlády císaře Josefa II., jenž byl malým příznivcem mnichů a poustevníků, byla poustevna na úpatí Kamenického vrchu zrušena a dnes z ní zůstaly už jen žalostné zbytky. Ale barokní kaple sv. Josefa dodnes dosvědčuje příběh o tom, jak Josef skrze džbánek piva svého štěstí došel.