Pověst o Pozičním kameni

Mezi Rynarticemi a Dolní Chřibskou poblíž místa, kde se říká Na Potokách, se vypíná vlevo od silnice vysoká strmá skála, nazývaná v minulosti Bachstein, česky tedy Potoční kámen. Silnice je v tomto místě sevřena z jedné strany potokem a z druhé strany onou skálou, v jejíž kolmé stěně je vytesán ozdobný rám. V rámu prý byl kdysi obraz namalovaný na památku události, která se tu podle pověsti kdysi dávno udála.Před mnoha sty lety zavítal do našeho kraje jakýsi panoš. Přišel zdaleka, až od rožmberského dvora. Sotva se tu trochu porozhlédl, padla mu do oka tuze hezká dívka, dcera chudého dřevorubce. Ta však o něm nechtěla ani slyšet, neboť jí byl protivný ustavičným dvořením.

Jednou šla sama lesem, když tu náhle zaslechla zařehtání koně. Polekána se ohlédla a spatřila, že je jí v patách nenáviděný panoš. Nezbylo jí, než se dát na útěk. Hodnou dobu utíkala lesem co jí síly stačily až se náhle ocitla na samém okraji vysoké skály. Cesta vlevo ani vpravo žádná, za zády nebezpečí a hluboko dole pod ní potok. Hlava se jí z té výšky zatočila, ale zaváhala jen malý okamžik. Pokřižovala se a skočila dolů, odhodlána raději zemřít, než se ocitnout v objetí nenáviděného panoše. Panoš zůstal bezmocně stát na kraji skály, zdrcen pomyšlením, že zavinil dívčinu smrt. Pomodlil se za spásu její duše, potom otočil koně a odjel a již nikdy ho nikdo v tomto kraji nespatřil. Dívka ale, snad zázrakem, přežila skok ze skály ve zdraví a bez úhony. Po nějakém čase se provdala za hodného chlapce a byla šťastná.

Obraz v rámu na Potočním kameni pry zobrazoval dívku padající do hlubiny a nad ní jezdce na koni. Zub času hlodal a hlodal, takže už před první světovou válkou byl obraz sotva znatelný a nikdo dnes už neví, jak skutečně vypadal.