O bitvě na Strahově a prvním pánu říčanském

O BITVĚ NA STRHOVĚ A PRVNÍM PÁNU ŘÍČANSKÉM V dávných dobách, kdy byla česká země rozdělena mezi jednotlivá knížectví, stál na východním okraji území pražských Čechů opevněný říčanský dvorec. Střežil cestu vedoucí krajinou a tvořil hraniční pevnost proti zlické zemi ovládané z Kouřimi. Kouřimský kníže Rozhoň zatoužil získat říčanský dvorec a jeho okolí pro sebe. Se svým vojskem překročil hranice a udeřil proti lidem vyšehradského knížete Nezamysla. Obě vojska se měla střetnout na poli nazývaném Strhov, které starší místní podání ztotožňovalo s krajinou dnešního Tehova. Bitva byla prudká a krvavá. Rozhoňovi bojovníci se snažili prolomit obranu říčanského pomezí, ale Nezamyslův hejtman útok odrazil. Kouřimské vojsko bylo poraženo a přibližně padesát zajatců odvedeno na Vyšehrad. Nezamysl se měl k poraženým zachovat milosrdně a propustit je na svobodu. Samotného Rozhoně však chtěl pro výstrahu potrestat. Přikázal proto, aby mu byla srpem uříznuta špička nosu. Nezamyslův věrný hejtman, který v bitvě vedl jeho vojsko a zachránil říčanský dvorec, obdržel za odměnu Říčany i s okolní půdou. Podle pověsti se právě tento nepojmenovaný válečník stal praotcem pozdějších pánů z Říčan. Jeho potomci měli v kraji zakořenit a po mnoha generacích zde vybudovat mohutný kamenný hrad. Ve svém znaku nosili stříbrný trojlist v červeném poli. Tak podle starého vyprávění vzniklo říčanské panství i rod, který po městě přijal své jméno. Historikové však upozorňují, že příběh o bitvě roku 748 vytvořil kronikář Václav Hájek z Libočan a další autoři jej později rozšířili. Patří proto do říše místních pověstí, nikoli mezi spolehlivě doložené dějiny.