Pověst o pastýři Gillovi a Mechovém jezírku na Rejvízu

V době, kdy se ve Slezsku začalo šířit křesťanství, stálo na Hunbergu pěkné město, které se jmenovalo „Hunstadt“. Jeho obyvatelé byli velmi bohatí a hýřili v nadbytku, neboť z blízké hory vyvěrala voda, která sebou přinášela ve velkém množství zlato a drahokamy. Tu přišel do města zbožný muž, aby pohanským obyvatelům kázal evangelium. Místo aby mu naslouchali, zavlekli pohané božího posla do svého pohanského chrámu a tam ho mučili za strašlivých muk. Potom vynesli jeho mrtvolu před městskou bránu na pastvinu a hodili do trávy. Trpasličí hrbatý pastýř dobytka, který se na mučení kazatele obzvláště podílel, vyháněl příštího rána své stádo na pastvu. Tam zpozoroval, že mu zapomněli dát máslo na chléb k obědu. To jej rozlítilo, hodil chléb na zem a mrskal jej bičem: mezitím zpozoroval zkrvavenou mrtvolu k smrti umučeného božího muže, která ležela v trávě. Teď přestal mlátit chléb a začal bičovat mrtvolu. Ta se náhle začala ze země zvedat, jako by ji zdvíhaly ruce duchů a zatím co obracela skelné oko na hrůzou strnulého zlosyna, zvedla zkrvavenou pravici proti ničemnému městu. Tu se setmělo a v poledne bylo jako o půlnoci, blesky se křižovaly, hrom burácel, jako by přišel konec světa a prudké zemětřesení otřáslo horami a skalami. Potom zase bylo ticho a jasno, ale město „Hunů“ zmizelo. Na jeho místě se rozkládá tmavé jezero, na jehož zrcadlově hladké hladině se odráželo slunce. Bezbožný pastýř Gill byl potrestán za svoje nepravosti věčným soudcem, aby jako duch putoval po rašeliništi až do konce světa. Často zní jeho táhlé „ Hola hou“ půlnočním lesem.