O Motole

O dívčí válce, část druhá

Vskutku také po nemnohých dnech svolány jsou dívky zase na tu horu Vidovli, kde k nim Vlasta takto promluvila:

„My všechny zajedno jsme v odporu k mužům. Třeba, abychom o záhubu jejich usilovaly. Známo vám, že není odtud daleko dvůr, jehož pán Motol se zove. I dvoru takové jméno. Motol je člověk bohatý, má veliká stáda volů a krav, dvůr jeho příhodně je položený a dobře vystavěný. Také opevněn je jako tvrz. Toho dvora třeba se zmocniti, abychom sídlo měly chráněné, protože Vyšehrad nyní opustíme. Hanba byla by tam déle meškati.“

A tak se smluvily, počkaly až do večera, až se sešeřilo, a potom ozbrojené daly se na cestu k Motolovu dvoru. Došly tam za tmy. Vrata nebyla ještě zavřena, a tu dívky honem vskočily do dvora a hnaly se k obytnému stavení. Na prahu ukázal se sám Motol. Ale rozpálené dívky hnaly se na Motola, a když se jim se zbraní v ruce postavil, napadly jej a zabily. Také všecku čeleď jeho pobily a zmocnily se statku. Samy potom usadily se ve dvoře Motolově.

Když pověst o tom zlém skutku donesla se ke knížeti, viděl tento, že s těmi dívkami není žertů a že třeba po dobrém nebo po zlém jim v takovém počínání dalším zabrániti. Poslal tedy Pomnikvasa, služebníka věrného, do Motola, aby Vlastu na Vyšehrad pozval ke knížecímu hodokvasu. Ale Vlasta, sotva Pomnikvas jméno Přemyslovo vyslovil, rozhněvala se nemálo, zlostí se neznala. A hned na její poručení přiběhly dívky ozbrojené, zmocnily se posla, nos, uši i rty jemu uřezaly a tak zohaveného vyhnaly ze vrat dvora.

Když Přemysl spatřil, co učinily dívky Pomnikvasovi, rozlítil se velmi a umínil si, že Vlastě stejným oplatí: To jí také vzkázal po jedné z dívek, které ještě zůstaly na Vyšehradě. Tu viděla Vlasta, že nastává boj, a kázala dívkám, aby opevnění Motola zlepšily, jak možno.

Pokračování v pověsti Jak byl vystavěn Děvín...