Jak přišla Bába ke svému jménu

Kdysi za dávných časů žili poblíž Bakova bába kořenářka s dědkem a vnukem. Jednou si babka usmyslela, že by se na sbírání bylinek mohla vydat do Krakonošovy zahrádky. Dědkovi se to nelíbilo, bába přesto popadla nůši, vnuka za ruku a vyrazili. Bylo poledne, sluníčko svítilo a bába byla spokojená, jaký to bude krásný den. Když dorazili k zahrádce, Krakonoš podřimoval. I vkradla se babka mezi kytičky a trhala bylinky jednu za druhou.

Už už chtěla končit, v tom zavadila o horský zvoneček, ten rozhoupal další a další a tak mocné zvonění probudilo Krakonoše, kterého takováto návštěva jenom popudila. Bába věděla, že je zle, a tak se dali na útěk, co jim nohy stačily. Jak se blížili k Jizeře, hranici Krakonošova území, pocítili naději na záchranu. Bylo však pozdě. Zdálky jen zaslechli hřímavý hlas Krakonoše, kterak je trestá zakletím v kámen. V tom všichni pociťovali, jak nohama vrůstají do země a mění svou podobu. Z košíku, co bába upustila, vysypaly se kvítky a proměnily v mohutné stromy. Vnouček se rozplakal a jeho slzy se zachytily v proláklině pod Brejlovem, kde je dnešní rybníček. Všichni se do poslední chvíle drželi za ruce, a tak se z nich stal podlouhlý kopec. Ten nejvyšší je Baba, menší Dědek a nejmenší Vnuk. Až tudy budete procházet a kochat se bohatou chráněnou květenou, vzpomeňte si na tyto tři nešťastníky, kteří stále čekají na své vysvobození.