Jakubovo prokletí

Stará Bělá je opletena několika pověstmi vázající se na údajný starobělský zámek. Jedna taková vypráví o zániku zámku, který se ve své plné kráse měl tyčit mezi mnoha rybníky. Avšak jak byl zámek krásný, tak byli jeho majitelé špatní. Konkrétně šlo o lakomý a krutý hraběcí pár, trýznící své služebnictvo. Díky tomuto zacházení nakonec ve službách zámku zůstal jen služebník Jakub, aby mohl ze skromného výdělku aspoň trochu pomoci starému otci. Za jedné prudké bouře byl Jakub, na hraběnčin rozkaz, vyslán pro vodu k jediné studánce hluboko do lesa. Uprostřed cesty splnit úkol, v hrozivém počasí se pak ze zlosti otočil zpět k zámku a zaklel, aby se zámek i s hraběnkou do země propadl. Když se pak vracel, nemohl najít cestu zpět, když tu si vzpomněl na svou kletbu, která se měla vyplnit. Tato pověst má i další verze, v nichž například na zámku místo hraběnky a hraběte žije dvanáct pánů, z nichž každý má v lese svou studánku, do kterých nelítostně za každé situace posílají své služebnictvo pro vodu. Závěr se sluhovou kletbou a následném propadnutí zámku i s krutými majiteli zůstává stejný.