O strážcích Vidových a ohni u Bílého kamene

Za starých časů, kdy se zprávy mezi vzdálenými místy nepřenášely rychleji než na hřbetě koně, měli obyvatelé Vidovic zvláštní povinnost. Střežili krajinu jižně od Prahy a dávali pozor, zda se po cestách neblíží nepřátelské vojsko. Jejich strážním místem bylo vyvýšené návrší u Bílého kamene. Odtud bylo možné přehlédnout široké okolí a spatřit pohyb lidí, koní i vozů dříve, než dorazily k okolním osadám. Když strážci poznali, že se blíží nebezpečí, připravili na návrší hranici ze suchého dřeva. Oheň musel vzplanout rychle a vysoko. Za dne vysílal k obloze mohutný sloup kouře, za tmy zářil daleko do krajiny. Znamení od Bílého kamene přebírali další strážci na vzdálených vyvýšených místech. Varování tak mělo putovat krajinou až k Praze, aby se její obyvatelé a obránci mohli připravit na příchod nepřítele. Lidé z Vidovic proto bývali označováni jako lid vidový – lid, jehož úkolem bylo vidět nebezpečí dříve než ostatní a včas před ním varovat. Podle místní tradice vzniklo právě z tohoto označení jméno jejich vsi: Vidovice. Bílý kámen tak nebyl pouze kamenem v krajině. Byl místem, odkud se bdělo nad bezpečím okolních osad, a bodem, na němž jediný oheň mohl varovat celý kraj.