O Fryštátském zvonu

Před dávnými časy, když Fryštát ještě stál na břehu řeky Olše, byl v něm velký dřevěný kostel s vysokou věží a v ní byl zavěšen velký zvon, který měšťanům odbíjel hodiny a ohlašoval blížící se povodně. Jednou byla ale povodeň tak veliká, že celé město zničila. Zaplaven byl i kostel a zbořena jeho věž, takže zvon, když padal z výšky, dopadl na bahnitou půdu, kam se svou tíhou zaryl hluboko pod povrch. Fryštátští měšťané si poté postavili nové město na novém místě a s postupem času na velký zvon zcela zapomněli. Uběhlo mnoho času, když šel jednoho dne místní pasáček pást své vepře na pole, kde před dávnými časy stálo jejich město. Vepři se pásly a pasáček spokojeně polehával pod stromem, aby na něj nepálilo slunce. Jak tak polehával, náhle se něco na poli zablýsklo. Jednou, podruhé, a když se to zablýsklo potřetí, vstal a šel se na to místo podívat. Cestou si pasáček představoval, že najde poklad a že bude bohatý. Ale když došel na místo, zjistil, že jeden vepř tady vyhrabal důlek, ze kterého se blyštil nějaký kovový předmět. Pasáček ze zvědavosti začal kopat až vykopal starý fryštátský zvon! Na nic nečekal a běžel do města podat o tom zprávu. Když se vrátil zpět na pole bylo už s ním mnoho měšťanů včetně fryštátských radních. Zvon naložili na povoz a přivezli do města, kde ho zavěsili do věže. Zvon tady tak krásně a hlasitě zvonil, že to bylo slyšet až na těšínském hradě. Tamní kněžna zachtěla mít tento zvon u sebe a nabídla měšťanům, aby si za zvon řekli o cokoli. Měšťané nechtěli svůj zvon prodat a tak kněžně řekli, že jí ho prodají za obnos peněz, který by stačil na vysázení dukátů po cestě z Fryštátu až do Těšína. Mysleli si totiž, že kněžna na to nepřistoupí. Ale to se spletli. Kněžna měšťanům vyhověla, vysázela dukáty po cestě z Fryštátu do Těšína a zvon si odnesla na svůj hrad. Avšak co se nestalo. Zvon se přes noc vrátil zpátky do věže Fryštátského hradu! Kněžna si pro něj přijela a opět si ho odvezla do Těšína. Tak se to opakovalo ještě několikrát. Zvon se vždy přes noc vrátil zpět do Fryštátu. Kněžna tedy pochopila, že zvon jí nepatří a tak ho již od té doby nechala ve Fryštátě. Jen měšťany požádala, aby zazdili okna věže, které byly směrem na Těšín, to aby neslyšela jak zvon líbezně vyzvání…