O poustevníkovi zakletém do kamene
Na kopci Pomezí stávala v dobách, kdy vrch ještě nebyl zalesněný, chatrč poustevníka, který sešel z cesty víry, protože neodolal svodům čarodějnic. Tento kdysi tak zbožný člověk se jednoho večera nechal přemluvit od zlých žen, které se tajně scházely o každém úplňku na vrcholu hory, aby alespoň jednou přeskočil tak zvanou šibenici. To vlastně byly dvě rozeklané hůlky zabodnuté v zemi, v jejichž horních vidlicích byla položena rovná větev. Muž netušil, že tímto skokem dopadne na první schod vedoucí přímo do pekla. Od toho dne ho lidé z Huzové, kam chodíval pro vejce a pro mléko, vůbec nepoznávali. Tvář měl zakaboněnou, známý úsměv se zcela vytratil a nepromluvil ani slovo. Jen si pro sebe něco šeptal, když maloval dřevěnou hůlkou před vrata lidských obydlí jakési tajemné znaky. Tato čarodějná znamení, jak se lidé brzo přesvědčili, přivolávala na domy a jejich obyvatele neštěstí a zkázu. Proto lidé, jakmile viděli obávaného muže přicházet, s křikem a holemi ho zaháněli z vesnice. Netrvalo dlouho a poustevník se v Huzové už neobjevil. Povídalo se, že ho čarodějnice zaklely do jednoho z velkých kamenů, který dosud leží na místě, kde kdysi stávala jeho chatrč. Na tom kameni jsou ještě patrné tajemné znaky vyryté do jeho povrchu začarovanou rukou. Jsou navlas podobné těm, které poustevník kreslil hůlkou před lidská obydlí.